YAT-KHA: We Will Never Die

The Lollipoppe Shoppe, 2021, 36:19

Yat-Kha, po čtveřici Huun-Huur-Tu asi nejznámější položka hudební scény jihosibiřské autonomní republiky Tuva, není vlastně kapelou v pravém slova smyslu. Otec projektu, kytarista a zpěvák Albert Kuvezin, mimochodem bývalý člen Huun-Huur-Tu, si na svá jednotlivá alba zve další hudebníky a hosty podle potřeby. Novinku We Will Never Die tak například nahrál v duu s Sholbanem Mongushem, hráčem na dvoustrunný smyčcový nástroj igil. Sám Kuvezin, známý svým charakteristickým hrdelním zpěvem, navíc v některých písních hraje na khomuz, což je v podstatě brumle.

S prvními tóny tuvinské lidové písně Kongurgai může posluchač nabýt dojmu, že nejdůležitějším nástrojem je na albu vedle zpěvu kytara. A skutečně, Kuvezin v jednotlivých písních předvede různé kytarové techniky od jednoduchého doprovodu přes takřka bluesové pasáže až po nespoutaná transovní sóla. Po náročnější úvodní pasáži však začnou vystupovat do popředí melodie a poměrně konvenční – ve smyslu poslouchatelná – práce s doprovodnými nástroji.

Zatímco Kuvezinův alikvotní zpěv je jednotícím prvkem celého alba, díky instrumentální složce skladby navzájem nesplývají, ale naopak tvoří dynamický a pestrý příběh. Za pozornost stojí souhra kytary a igilu v Bodap Choran, folková balada s kytarovými ozdobami Kazhanda-daa olbes-le bis nebo kytarová instrumentálka Ak-Oruk. K vrcholům alba patří ruská balada na text básníka Osipa Mandelštama Umyvalsya nochyu na dvore… a také dvě coververze, překvapivé snad jen pro toho, kdo neví o Kuvezinově starším albu Re-Covers. Tentokrát si tuvinský zpěvák a kytarista vzal do parády Beatles (ano, kytarové album končí příjemnou úpravou While My Guitar Gently Wheeps) a Black Sabbath. Jejich Solitude, pojatá jako kombinace temného zpěvu, jakoby renesanční kytary a khomuzu, je zajímavým mostem mezi západní a východní hudební kulturou. A možná i klíčem k poslechu dalších asijských umělců.

 

 

Přidat komentář