YO-YO MA, CHRIS THILE & EDGAR MEYER: Bach Trios; CHRIS THILE: Thanks For Listening

Jméno novátorského mandolinisty Chrise Thileho, zakládajícího člena Nickel Creek a Punch Brothers, s oblibou propojujícího progresivní bluegrass

 

se současným jazzem či klasikou, se v uplynulém roce objevilo hned na třech výjimečných albech. Duo s Bradem Mehldauem důkladně probral v loňském UNI č. 5 kolega Tesař. Následovala další mimořádná spolupráce, tentokrát na „vážném“ poli.

Už dříve se Thile vyznal z lásky k Johannu Sebastianovi. Zaslouženou pozornost přitáhl, když v roce 2013 natočil Bachovy Sonáty a partity… Ovšem nikoliv, jak jest psáno a zvykem …pro sólové housle, ale přepracované pro mandolínu. Jistě, pobuřovat tradicionalisty by to nijak nemělo a ani nešlo o revoluční počin. Zvláště uvážíme-li, že v době baroka patřila mandolína k oblíbeným nástrojům. Třeba dnes často interpretované Vivaldiho koncerty pro „kytaru“ jsou novodobými transkripcemi kompozic určených původně pro mandolínu. Spíše budí obdiv, jak elegantně si Thile za pomoci nástroje drnkacího a s krátkým dozvukem poradil s partiturou pro dlouhé houslové tóny. Proto už tolik nepřekvapuje, když Thileho pozval virtuózní violoncellista Yo-Yo Ma (též hudebník letory nadžánrové, byť primárně zakotvený v evropské klasice) k nahrávce Bachovy Triové sonáty č. 6 G dur, hodně zajímavého přepisu jedné fugy a jednoho preludia z Dobře temperovaného klavíru a dalších kusů, s výjimkou Sonáty pro violu da gamba č. 3 g moll původně psaných pro klávesové nástroje. A ještě přibral stejně všestranného Edgara Meyera, který si v minulosti zase přepsal pro kontrabas Bachovy violoncellové suity. Všichni tři se ostatně znají i z jiných projektů a společně (navíc se Stuartem Duncanem) už nahráli také album The Goat Rodeo Sessions (2011), byť tehdy šlo o autorský repertoár.

S Bachem si poradili brilantně. A nejde pouze o sound, ve známých skladbách příjemně neznámý a neobvyklý. Nadchne naprostá samozřejmost podání náročných partů mandolíny (třeba simulace běhů po klaviatuře) i dokonalá souhra všech. Ale především jakási odlehčená energičnost provedení, živost, švih. Jeden příklad? Jásavost v Kommst du nun, Jesu, vom Himmel herunter je přirozená a nekašírovaná, snadno vyvolá posluchačskou euforii. Že jde původně o literaturu varhanní, nepřidělává pánům vrásky. Odlehčili skladbu důkladně, snad i Bach si musel v hrobě radostně poposkočit, jak dobře nápěv funguje i bez původní chrámové velebnosti. Yo-Yo Ma by k recenzentově nadšení asi utrousil jen – co se divíš? Podobně, ač decentnějšími slovy, totiž vysvětlil celou spolupráci s (nejen) bluegrassovými hráči: „Jak často máte šanci pracovat s lidmi, kteří mistrovsky interpretují, mistrovsky improvizují, sami originálně komponují a ještě k tomu neuvěřitelně dobře ovládají hned dvě odlišné hudební tradice?

Aby toho nebylo málo, v prosinci přidal Thile ještě sólové, kompletně autorské album Thanks For Listening. Shrnuje skladby, které postupně napsal jako „píseň týdne na aktuální téma“ pro rozhlasový pořad A Prairie Home Companion, který občas pohostinsky uváděl v letech 2015 a 2016. Většinu nástrojů pro novou studiovou albovou verzi si nahrál sám, do tří písní přizval tři dámy – někdejší hosty pořadu. Guatemalskou písničkářku Gaby Moreno, její irsko-americkou kolegyni Aoife O’Donovan a texaskou mandolinistku Sarah Jarosz. Jde o materiál dosti různorodý, s výlety k folku i pop rocku (Falsetto), akustický, elektrický i lehce elektronikou dozdobený. Hlavu a patu desky ovšem Thile udržel. Dodatečnou a fungující koncepci vyjádřil už názvem desky. „Jde o poděkování lidem, kteří poslouchají,“ začal s vysvětlením, které by znělo banálně, kdyby šlo jen o vděk za vyladění oné dnes již zrušené rozhlasové show, na které Thile podle vlastních slov vyrůstal. Autor ovšem pokračuje. „Míním tím ty, kteří opravdu věnují pozornost názorům druhých. Až příliš často jsem se ocitl na druhé straně konverzace, kdy jsem jen vyprávěl ostatním, co já dělám. Vím, jak je těžké udržet soustředění a věnovat cizímu názoru dostatek pozornosti, abyste ho mohli opravdu zvážit.“ Což už není banální ani trochu, stejně jako nejsou prvoplánové Thileho písně.

 

Nonesuch, 2017, 60:55

Nonesuch, 2017, 43:09

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *