YODOK III: Nidarosdomen

Přes deset let fungující, víceméně improvizační dvojka Dirk Serries (kytary, elektronika) a Thomas Järmyr (bicí všeho druhu) se v minimálně polovině nahrávek i koncertů rozrůstá v trio s norským mistrem dechů Kristofferem Loem (amplifikovaná tuba a flugabone, což je jakýsi hybrid kombinující vlastnosti pozounu a křídlovky). YODOK III je poněkud neuchopitelná kapela. Improvizační svoboda jistě, vřazení do konzervativně zabydlených šuplíků horko těžko, snad divný extrakt kusově jazzového ambientu s kořením postrocku, rozuměj občasné nepatřičné výkřiky a valby nekytarové kytary. Od bubeníka nečekejte standardy bicí soupravy, a to ani jaksi po freejazzovštině, víc jako zvukový element – nikoli přísně rytmický, a pokud, tak spíše k důrazu užitý. Navrch když k tomu Kristoffer Lo rozduje plechy, neurvale či nábožně velebně, slechy se nastraží.
Nidaroský dóm (Nidarosdomen) v Trondheimu je místem, kde 1. srpna 2023 YODOK III odehráli tento koncert s jedinou skladbou. Nejsevernější a největší gotická památka v celé Skandinávii, postavená na místě odpočinku svatého Olafa. Uvnitř kamenných zdí dýchají kolosální Steinmeyerovy varhany o 9 600 píšťalách něhy a hromu. Prostor stvořený pro modlitbu i pro rituál. Místní varhanní virtuoska Petra Bjørkhaugová byla skvělou volbou coby čtvrtý člen kapely. Toho večera pomalu rozšiřovali jeden zvuk za druhým. Serries s kytarou plul spíše ambientními patterny jakoby obrazy srdečního rytmu, Järmyr volně šolíchal činely a kotle, Lo s dechy tlumeně přidýchával. Varhany plodily jednoduché tóny a melodie, vrstveně, do mohutného orgastického crescenda. Okamžik klidu a ticha převede k vrcholné části. Bicí teď odbíjejí dramaticky pomalé údery, flugabone zintenzivňuje v poloze à la lesní roh, kytara a varhany vzlínají v obrazech severských lesů a mlžných scenérií, rozpadajících se pod hromy dunících bubnů, masivně vazbených s ostatními nástroji v prostoru středověkého chrámu. Ohromující coda. Krátké finále rezonance a nářku.