YURI STORIONE, JORGE ROSSY, DOMINIK SCHÜRMANN: This Time The Dream’s On Us

TCB Records, 2021, 72:15

Sedmadvacetiletý, v Basileji usazený pianista Yuri Storione patří ke konzervativním hráčům, věrně vzhlížejícím k americké tradici. Což není nic proti ničemu, zvláště když na svém třetím albu potvrzuje vysoká mínění o svém talentu. Čí vysoká mínění? „Na Jazz Campusu v Basileji patřil Yuri k mým oblíbeným žákům. Teď mám ohromnou radost, v jak zralého pianistu se za pouhých pár let vypracoval,“ poskytl referenci třeba Larry Grenadier. Ostatně přilákat do tria španělského bubeníka Jorge Rossyho (Brad Mehldau, Avishai Cohen, kdysi podpořil i dalšího výjimečného hráče, Davida Dorůžku) se nepodaří jen tak někomu.

Storione koncipoval nahrávku jako poctu svým idolům a zásadním pianovým triím minulosti. Jak ostatně naznačuje parafráze názvu standardu This Time The Dream’s On Me v titulu alba. Jenže ono je důležité právě prohozené slůvko Us. Nejen ve významu „nás“, ale i „tady a teď“. Pokud bychom totiž čekali další kapku do oceánu interpretací standardů, naštěstí bychom se spletli. Swingující pohodička Happy Hour jako kdyby vypadla z Velkého amerického zpěvníku, podobně jako devět dalších chytlavých melodií. Jenže ono jde o originály, nesené původními nápady. I když třeba název Viva Bud Powell! rovnou ukazuje k inspirátorovi stylu dané skladby. Yuri prostě má schopnost psát nosné motivy. Navíc mu s materiálem pomohl třetí spoluhráč. Výtečný autor a spoluautor, melodik taktéž načichlý jazzovou tradicí, uznávaný švýcarský basista Dominik Schürmann. Yuri dostal i dar přednesu hodného dávných jazzových „vypravěčů příběhů“. Standardy najdeme na desce pouze dva, vedle zmíněného Arlenova ještě Monkův kus Ruby My Dear, ovšem původní materiál se mezi nimi nijak neztrácí.

Na pochybovačnou otázku, proč chce tak mladý a nadaný muzikant cestovat do minulosti, nabízí odpověď samotná hudba. Možná je za tím potřeba nějaké krásné a pozitivní jistoty v nejistých časech.

 

Přidat komentář