Yusef Lateef: Roots Run Deep

1_lateefPříběh vzniku alba působí poněkud nezvykle, výsledek přesto naplňuje formu, která ani v minulosti nebyla legendárnímu jazzovému hráči, filo­zofovi a guruovi cizí: kombinaci hud­by a mluveného slova, instrumentál­ních improvizací a poezie. S výjimkou momentu, kdy Lateef sedl za piáno a procítěně zazpíval spirituál Mother­less Child, jde o zvukovou koláž, kte­rou sestavili německý, francouzským surrealismem ovlivněný režisér Nico­las Humbert a zvukař Marc Parisot­to. Když Humbert v roce 2004 to­čil o jazzmanovi dokument Brother Yusef, zaznamenal kvanta vyprávění i muziky. Stačilo „jen“ vybrat ty správné momenty Lateefových sa­xofonových, flétnových či klavírních improvizací a spojit je se správnými slůvky ve svérázný melodram. „Tohle je jedna z povídek, kterou jsem složil v sedmdesátém pátém,“ pronese Yu­sef do uvolněného pobrukování teno­rového sága v Cream Puff a stačí už jen zavřít oči a užít si snovou atmo­sféru nahrávky.
V čem je totiž tahle deska zajíma­vá a cenná? Dnes dvaadevadesátile­tý Yusef Lateef, před přijetím muslim­ského jména William Emanuel Hud­dleston, je opravdový živoucí svědek bájných časů jazzu, oněch Hlubo­ko sahajících kořenů. Vždyť jako si­demana ho přizvali třeba Cannon­ball Adderley, Donald Byrd i Randy Weston. Když začne vyprávět třeba o Lesterovi Youngovi (v povídce Where Is Lester?), ucítíte na tváři déšť newyorské noci a tam na rohu, v prů­chodu k Birdlandu, možná spatříte patetickou postavu se saxofonem.
Rogue Art, 2012, 34:29

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *