Z přízemí: Cold Cold Nights

Před pěti lety se na boskovickém festivalu objevil mladičký písničkář. Nenápadný, neokázalý, skrytý za jednopísmenný nick „J“. Pro příznivce prostě „Jéčko“. Plaše si připravil kytaru a iPod, ze kterého si pouštěl zajímavé zvukové smyčky, a hned jak začal hrát, bylo jasné, že inspiračním zdrojem mu není folk, ale spíš indie melancholici a křehké nezávislé kapely, jako například i jím samým zmiňovaní oblíbenci Neutral Milk Hotel. Čerstvý maturant Jakub Jirásek ovšem už měl v té době venku singl i EP, a především si ho mnozí všimli coby předskokana amerických Kurt Vile & The Violators v pražské MeetFactory o rok dříve. Sólové vystupování však zanedlouho ukončil: „Po pár letech mě přestalo bavit cestovat a hrát sám, tak jsem založil kapelu, který jsme začali říkat J & The Cold Cold Nights. Hráli jsme tehdy v podstatě výhradně moje písničky,“ vzpomínal s odstupem. Den před Štědrým dnem 2014 tak vyšel singl You Wake Up in a Bed That Is Not Yours, kde už kromě něj hrají i baskytarista Štěpán Oves, dechař Kryštof Knapp a bubeník Daniel Došek. Když pak v létě 2016 vznikalo debutové album, zmizelo z názvu ono „J“. Jakub prý nechtěl, aby byli pokládáni za sólistu s doprovodnou kapelou, a navíc se v té době zcela přirozeně začali do skládání a vzniku písniček zapojovat i ostatní.

 

Deska (The) Last Summer vyšla nakonec v březnu 2017, a když se na sklonku roku bilancovalo, objevila se i mezi nominacemi Ceny Apollo na Album roku nebo na Anděla v kategorii Alternativa. Nijak agresivní a posluchačsky přístupné písničky ale spíš než hudebním experimentováním zaujaly svou vyrovnaností, nevtíravými melodiemi a schopností vystavět atmosféru: „Písničkář Jakub Jirásek, dříve vystupující pod jménem ‚J‘, dokáže napsat silnou melodii. A spolu s kapelou Cold Cold Nights, která kromě tradičních rockových nástrojů využívá třeba i zvonkohru nebo trombon, skladbu zaranžuje a navrství tak, že zní… světově. Z oné světovosti ale neční žádná póza, laciná kopie ani afekt: Jiráskova melancholie a všudypřítomný klid jsou stejně přirozené jako momenty, kdy přitlačí a dá přednost hutným kytarovým plochám,“ napsala o albu Hana Slívová na Aktuálně.cz. A chválou nešetřili ani ostatní: „Žádné přešlapování na místě, pokusy a omyly, ale jasně zformovaná estetika, která sice jemně pomrkává na své zámořské vzory, zároveň ale působí zcela suverénně,“ shrnul nahrávku Karel Veselý v recenzi zakončené hodnocením 88%.
Ihned po vydání kapela vyrazila na evropské turné, a při jeho třinácti zastávkách navštívila kromě Česka dalších šest zemí. V létě se pak objevila hned na několik festivalech v čele s Colours of Ostrava. A jestliže jejich mnozí vrstevníci s koncerty šetří, Cold Cold Nights čile objíždějí kluby po celé zemi. Zároveň se ovšem netají tím, že jsou si vědomi svých rezerv: „S kapelou hrajeme už od roku 2014, ale poměrně dlouho jsme hledali výraz a témata, která bychom chtěli zachytit. Zpíváme a hrajeme o naší generaci, která je výjimečná tím, kolik má před sebou možností, jež s sebou ale nesou i nebývalou míru zodpovědnosti a destabilizaci hodnot, na kterých byla celá západní kultura postavena,“ vysvětloval frontman.

 

Letos se úspěšně představili na Žižkovské noci nebo na Anifilmu a v květnu znovu vyrazili za hranice – tentokrát společně s belgickou post-rockovou kapelou If Anything Happens To The Cat. Desítka koncertů v Polsku, Německu a Beneluxu dokazuje, že čekat od Cold Cold Nights povalování se na vavřínech opravdu nemusíme. Pokud někde v létě na tuhle partu, která se neohlíží na trendy a nabízí tradiční jednoduchý zvuk bez modulací a okrasné elektroniky, narazíte (v programu je mají například Metronome Festival Prague nebo Beseda u bigbítu), určitě si ji nenechte ujít. Jejich dojímavé melodie bez refrénů, příběhy o dospívání, vztazích na dálku a dlouhých chvílích s přáteli, totiž klamou tělem. Pod povrchem zdánlivé obyčejnosti ukrývají leccos, o co se jejich vrstevníci mnohdy jen marně snaží. Stojí za to to nepřeslechnout.

Přidat komentář