Z přízemí: Kolna

Pokud hudební trojici, nazvanou Kolena, tiše opustí jeden z členů a zbylí členové přejmenují soubor na Kolna, zní to legračně i logicky zároveň. Ale opravdu se to stalo. Improvizační trio se objevilo před pěti lety, odehrálo menší než větší množinu zajímavých koncertů, zanechalo po sobě účast na tribute sampleru Jiná hudba pro kocoura Vavřince a live záznam 25012019 vydaný v lednu 2019, načež se pak jeho třetina, Martin Tvrdý, rozhodl, že už ho koncertní pódium nenaplňuje. Paradoxně v tom nebyl žádný vnitrokapelový spor, názory na další směr či odlišné hudební zázemí – ceněný grafik a hudební producent se zkrátka rozhodl stáhnout, a úplně stejně, jako se vytratil ze sestavy Kolen, zmizely z klubových a festivalových pódií i jeho další, osobnější projekty Bonus a Člověk pokrokový. Zbylá dvojice – tedy basista Josef Jindrák (jinak Skrytý půvab byrokracie, Ruce naší Dory a hlavně vydavatelství Polí5) a trumpetista, textař a deklamátor Zdeněk „Hmyzák“ Novák (ex-Činna, ex-Ženy) – se rozhodli pokračovat. Už na první pohled bylo ale jasné, že nejde o žádnou z nouze ctnost. Oba protagonisté jako by se zároveň osvobodili od zažitých schémat, stále častěji začali odkládat své obvyklé instrumenty a nahrazovali je elektronikou, různými hračkami či prostě nástroji zcela jinými. Vedle koncertů jen ve dvou se stále častěji začali objevovat i jednorázově přizvaní hosté. Výmluvná se jeví i tehdejší sebecharakteristika: „Underground vyhřezlý bokem jak povodeň, hudba k vaření, nonsens, kde je všechno pravda, pravda, která není naše, smrt, pseudochlapství, buvol.“
Jakési prvotní období finalizovalo debutovým albem Kolny na sklonku roku 2020. Název Smrtí zatepla jasně odkazoval k jedinému albu legendárního voice-bandu Ženy, od něhož uplynulo kulatých třicet let, ale navíc si ho pánové nadělili jako dárek ke svým 50. resp. 60. narozeninám a také k 15. výročí značky Polí5, která ho vydala. Luxusní modrý vinyl i obal od renomovaného Karla Halouna už byly jen pověstným zlatým hřebíkem. Fungování s hosty ovšem časem odhalilo svoji slabou stránku, a tak k nahrávání druhého alba byli už jako noví členové přizváni i v mnoha dalších projektech činný klávesista Jan Faix a například ze spolupráce s Vladimírem Václavkem známý kytarista René Pařez. V duchu souboru ovšem Jan Faix namísto syntezátoru či tradičního piana na desce hraje… na Hammondovy varhany. „Původně byla Kolna vlastně jen duo, velmi proměnlivé v závislosti na hostech, ale i momentální náladě. Což bylo občas hodně náročný, když se nesetkala nálada publika a kapely. Sestava s bicíma umožní fixovat určitý struktury, kterých se pak při tom nepotkání s publikem můžeme držet, aby nás publikum zcela nevysálo,“ shrnuje Josef. Zmíněné bicí na albu jako host obstaral osvědčený Miloš Dvořáček, nicméně prakticky ihned po vydání sestavu jako pátý člen posílila bubenická legenda tuzemské alternativní scény, s Oldřichem Janotou, Pavlem Richterem či Radomilem Uhlířem v minulosti hrající Zdeněk Konopásek. „Hosté prostě nejsou kapela. Přijdou, udělají skvělou práci, ale s kapelou nesdílejí ten běžný život, zkoušky, cesty na koncerty. To společenství je pro nás důležitý,“ doplňuje Josef rozhodnutí a zásadní změnu kursu.
U rozsáhlejší sestavy se nabízí otázka, jak se to projevilo při samotném nahrávání, které opět proběhlo u Ondřeje Ježka. A kolik toho materiálu – když jenom sám Hmyzák hraje na albu na asi dvě desítky nástrojů i nenástrojů – se vlastně dostalo na výslednou nahrávku? Muselo se hodně editovat a redukovat? „Ani ne, na desku se nám jen nehodila jedna píseň, tak jsme z ní udělali singl. A protože se nahrávalo vlastně hodně dopředu, než deska vyšla, jednu věc pak stačil Hmyzák ještě po měsících přezpívat, protože mu nevyhovovalo jeho předchozí nasazení, to je vše.“
Druhé album dostalo podivuhodný, i když s vytvářenou hudbou dobře korespondující název Tehilim šeré, cesty země. „Tehillim jsou vlastně žalmy, Zdeňkovi přišla právě ta temnější nálada a celý vyznění desky, že to nejvíce odpovídá tomuto názvu,“ vysvětluje Josef. Odráží to i postupný vývoj od zdánlivého dada Hmyzákových textů k mnohem vážnějším polohám. „Je to určitý jemný vyklidnění, až zvážnění. Ale ne úplně – i na nové desce je hit o Strejčku Jedličkovi…“ Původní plán byl vydat nahrávku pouze digitálně, ale nakonec tlak i finanční podpora příznivců způsobily, že opět došlo na vinylovou edici, tentokrát ovšem limitovanou na pouhých sto kusů, a navíc doplněnou o unikátně vytvářené obaly. Formace k tomu účelu oslovila i naši výtvarnou elitu. „To je Hmyzákův nápad. On pořád vymýšlí různý poťouchlosti, často za pochodu mění jejich význam, nápady z něj neustále tryskají a občas mají naprosto protichůdný dopad. Já se ho snažím trochu uzemňovat, trochu je srovnat s realitou a pak naplnit. Občas realizujeme totální blbost, občas to má skvělý výsledky, ale je to vlastně jen hra, neustálý znevažování a posouvání všeho.“ Osloven tak byl nejen znovu Karel Haloun, ale „svým“ obalem přispěli například i František Skála, Petr Nikl, Stanislav Diviš, Milan Cais, Viktor Karlík či studio Carton Clan. „Nebyl v tom žádný hlubší smysl, prostě jsme oslovili lidi v našem okolí, s kým se kamarádíme, koho známe. Výtvarníků mělo být ještě víc, ale některým se nepodařilo dodržet termíny,“ krčí rameny Josef Jindrák. Album vyšlo na konci září, a celý týden předtím měly jeho unikátní obaly souhrnnou výstavu přímo v prodejně Rekomando, kterou vydavatelství Polí5 provozuje.
Podobně velkoryse jako album samo, byl pojat i listopadový křest – kromě Kolny samotné se v druhé polovině večera připojila i velká řada hostů (mj. Petr Marek, Mikoláš Chadima, Ondřej Ježek, Martin Kyšperský, Jan Jirucha či Vojtěch Havel a Martin Choura) a zavzpomínala na legendu Ženy. „Dopadlo to skvěle, myslím, že se to dobře propojilo, orchestr exceloval…“ pochvaluje si Josef. A co že nyní lze od Kolny očekávat na jejích performancích? „I když teď máme nahozený hrubý struktury písní, je to stále založeno na improvizaci, a pokud se má improvizace povést, nikdo do ničeho kecat nesmí,“ vysvětluje Josef základní princip. „Občas jen na koncertech Hmyzák signalizuje, kdy je potřeba například ztišit…“

 

Přidat komentář