Z přízemí: Lebanon

Důležitá vzájemná synergie, momenty překvapení a hlavně nepotřeba někam spěchat to všechno jsou výchozí body olomoucké teď už pětice Lebanon. S rozličnými kořeny, které by pro jiné mohly být rozmělněním i důvodem k rozkolům, směřují k dnes už vzácné originalitě a vzájemnému ovlivňování.
Všechno jim navíc plyne tak nějak samospádem: Dělal jsem po rozpadu Nylon Jail nějaký věci sám a pak jsem si řekl, že potřebuju další lidi. A že chci, aby to byli tihle tři. A oni řekli, že jo,“ krčí rameny kytarista Vašek Hruška. Zmínění tři jsou kytarista Jakub Frank, bývalá opora indie noisařů Pure Citizen (kytarovka ze slezských prérií, která hrála častěji ve Wroclawi než v Praze“), bubeník Marcel Skýba (dříve mj. Noir Voir) a zpěvačka Terez Papučková. Jedno jaro jsem si řekla, že chci potkat chlapa, co mě zbaví studu a rozezpívá mě… A pomůže mi pustit to, co jsem slyšela už nějakou dobu ve svý hlavě, ven. A Václav mě potkal, byl dostatečně drzej, aby mě zatáhl do zkušebny, a já, i když jsem ho vůbec neznala, jsem šla…. a tam zhasnul a bylo. A když jsme se začli bavit reálně o nějaké kapele a on vytasil jména Jakuba a Marcela, tak jsem se musela dost smát, protože kluky jsem už dávno oba znala, a tak mi nezbylo nic jiného než souhlasit. Jakub jen přikyvuje: S Vaškem jsme sdíleli zálibu pro sólové hlukové experimenty a s Marcelem nás do určité míry spojoval zájem o rozpad hudebních forem ve volné improvizaci, když to řeknu hezky a hodně sofistikovaně.

 

Ony začátky se datují do roku 2016, a ačkoli každý žijí jinde, jako domácí lokace je udávána Olomouc. Jestli si u toho někdo pomyslí to, co já, tedy že na to má nejspíš vliv intelektuální genius loci univerzitního města, bude vyveden z omylu: Lebanon je hlavně o tom, že jsme každej v duši punk a necítili jsme tu zodpovědnost dřít dva roky ve zkušebně,“ shrnuje Terez. „Díky Olomouci za to, že nás propojila, ale hudební vlivy jí bohužel či bohudík připisovat nemůžu.
A Vašek to následně ještě rozvádí, i když poněkud překvapivým směrem: Myslím, že to má velký vliv hlavně v tom, že v Olomouci moc neexistuje něco jako scéna. Ten pocit izolovanosti v nás nejspíš probudil leccos z toho, čím se teď definujeme. A samozřejmě to, že tři čtvrtiny zakládajících členů jsou ze Sudet a já jsem zas přímý potomek hanáckých sedláků, je taky celkem určující.
Koncem roku 2017 vydala kapela
debutové eponymní EP. Pouhá čtveřice skladeb ovšem nekompromisně zní bezmála půl hodiny. Digitální release následovalo namísto obvyklého nosiče fyzické vydání v podobě originálního leporela, na kterém se podílela řada výtvarných přátel. „Lebanon je tak trochu divadlo, žejo,“ vysvětluje Vašek. „Barel, žehlicí prkno… Máme všichni nějakej vztah k vizuální kultuře Jakub je historik umění, Marcel fotograf, já jsem osvětlovač v divadle, Terez mimo jiné třeba tetuje. Takže když něco děláme, záleží nám na tom, jak to bude vypadat.“ Moment překvapení se ovšem odehrává i na pódiu. Stejně jako členové rádi reagují vzájemně, i posluchače s poněkud poťouchlou chutí občas zaskočí pravým opakem toho, co by čekal. Nálepka nerd-dance-metal je tak nejen vtipná, ale vlastně i poměrně výstižná. „Podobný žánrový škatulky vymýšlí Marcel, nejlepší copywriter v kapele. A slogan ,Kapela, o které nikdo nic nevíʻ, se zas povedl Viktoru Palákovi,“ prozrazuje Vašek.


Jistoty ve smyslu stálosti, ke které by ses uchýlil jako do bezpečí, je v naší hudbě málo,“ zamýšlí se Jakub. „Vlivů a inspirací je naopak obrovské množství. Samozřejmě od hudebních vlivů, které si ale každý z nás nese zvlášť a prolínají se jen v malých částech, přes vlivy řekněme lokální a společenské, tedy to prostředí, ve kterém naše hudba vzniká, až po vlivy ideové a konceptuální, tedy proč a hlavně jak vůbec děláme to, co děláme, ty můžou vycházet ze zcela libovolných zdrojů, a až při jejich prolnutí z nich vzniká náš přístup k tomu, co děláme. Sajem jako houby. A Terez ho vzápětí doplňuje: Inspiruje mě překračování nebo někdy spíš popírání hranic, ignorace stylu, drzost a spojování toho co se zdá nespojitelné do takové podoby, že si člověk řekne ,ty vole dyť vlastně jo, takhle to má býtʻ (i když to teoreticky vůbec nepatřilo k sobě) a umění nakazit posluchače/diváky tím, co se děje na pódiu.“
Hodně překvapivé může být pro někoho to, že se v textech objevuje ruština a azbukou je vyveden i název zmíněného EP. Zjevně to souvisí s onou potřebou nenechat se nacpat do již existujících šablon. Angličtina je nuda, čeština je neobratná… Ruština je prostě zpěvný dada jazyk a tím jak staví různé metafory a výrazy, mnohem víc odpovídá tomu co chci říkat, vysvětluje Terez. Jen občas vnitřně trochu bojuju s tím, že mi prej nikdy nikdo nebude rozumět…
S další nahrávkou kapela nespěchá, mnohem důležitější jsou pro ni koncerty. Letos se například objevili na festiválcích Oak Fest, Fajfr Štýl, ostravském Chee Chaaku, v Boskovicích, tasovské Besedě u bigbítu nebo LFŠ v Uherském Hradišti. Všichni také vzpomínají na ojedinělé vystoupení letos v lednu v pražském Studiu Hrdinů nebo účast na festiválku Pelhřimovy, nedlouho po svém vzniku. „Bavilo mě to v Polsku, v anarcho–techno–dubový garáži, kde jsme zahráli s No.C naše nejdelší a dubem prosáklý guitar techno, vzpomíná Marcel a Jakub zdůrazňuje, že nejdůležitější je vždycky právě onen stav neopakovatelnosti: V hlavě mi zůstal koncert na olomoucké Divadelní flóře, kde se k nám připojil italský zvukový umělec a hráč na modulární synťák Alberto Novello. To tenkrát domluvil Vašek noc před koncertem ve Vertigu, kde spolu seděli u jednoho stolu. Stalo se to jednou, a kdo tam nebyl, už to nikdy nezažije.“
S letošním létem se také kvarteto rozrostlo o syntezátor Ondřeje Jurčíka. S Ondrou jsme hráli docela dlouho v Diesel Diesel Max, a teď nám konečně došlo, že by měl hrát i v Lebanonu, přiznává Vašek.
Vím, že bez toho nemůžu být. A že Lebanon je pro mě pole absolutní volnosti a svobody, což si cením a hodlám udržet,“ shrnuje Terez výhled do budoucna, a že to není jen její pohled potvrzuje i Vašek: „Být na pódiu je fajn droga. Navíc potřebuju něco vytvářet. Takže toho nikdy nenechám. Teď chci hlavně nahrát nějaký věci, trošku to zas postrčit novým směrem.

 

Docela dlouho jsem si o nějakém projektu nebyl tak jistý tím, že o něm bude ještě slyšet, jako o téhle pětce. Kdokoli další se pak o tom může přesvědčit třeba počátkem listopadu v MeetFactory na letošním ročníku přehlídky Alternativa.

 

Přidat komentář