Z přízemí: Makak Akustikus

Jeden se pořád něco učí: „Makakové bývají celkem statné opice, ale stavba těla závisí na každém druhu a prostředí, ve kterém žije,“ praví u hesla ,makakʻ Wikipedie. Dálese dočteme, že tito opi mají silné socializační sklony, takže rádi fungují v tlupách, a že mají matrilineární hierarchii, což znamená, že zatímco samci občas tlupu opouštějí, samice ji stále udržují ve funkčním stavu. Vzbuzuje to zajímavé asociace, protože právě nick Makak za svůj přijala dnes brněnská skladatelka a cellistka Kateřina Koutná. „Vychází z mé dávné přezdívky. Kateřina, se kterou je to někdy těžký. Makačka. Makak. A ano, opice mám moc ráda, jako němé sourozence člověka,“ vysvětluje zpětně.

 

 

Určitá umanutost a silná vůle, které z toho jsou patrné, nejspíš mohou i za pozitivní vztah k hudbě: „Cello jsem si vybrala tak nějak omylem v devíti letech, chtěla jsem hrát na příčnou flétnu, ale tu v ZUŠce nepůjčovali a rodiče mi ji koupit nechtěli, tak jsem si vybrala cello, kterých bylo k zapůjčení dostatek. Jsem za toto řízení osudu velmi ráda, neboť jsem časem zjistila, že souhra příčných fléten zní jako flašinet a způsobuje mi nevolnost.“ Setkání s cellem i klasikou zřejmě bylo osudové. Něco, k čemu určitě mělo dojít. „Studium vážné hudby mě hodně ovlivnilo. V dětství jsem číhala u rádia Vltava, jestli zahrajou něco zvláštního. Nějaký čas měli naši kabelovku a tam se večer mohl člověk dostat k přenosům oper a koncertů. Velmi mě pak ovlivnila hudba cellistek Colleen a Hildur Guðnadóttir, které jsem objevila v prváku na výšce díky časopisu HIS Voice“.

 

Kořeny Kateřinina vlastního hudebního snažení sahají dnes už poměrně hluboko do minulosti a doby, kdy žila v Olomouci: „Makak začal asi před deseti lety, měla jsem silnou potřebu dělat vlastní hudbu a požádala svého muže, ať mi s tím pomůže. Měl tehdy triphopovou skupinu Narcotic Fields a přišlo mi to jako dobrý nápad. Přibrali jsme ještě Slunka z Havárny, který bubnoval, a vznikl jakýsi triphop etno praMakak. Koncertovali jsme především u Slunků na zahradě,“ rekapituluje Kateřina se smíchem. „Pak na pár let Makak vyhasnul a vzpomněla jsem si na něj až s nástupem na mateřskou a začala znovu sama po večerech nahrávat, skládat písničky, učit se s hudebními softwary.“ Sólová podoba, tehdy ještě stále jen pod jménem Makak, byla hodně introvertní, klidná, zvukově i hudebně hledačská. Často se koncertně odehrávala s projekcí VJky Anny Balážové. To se psal rok 2014 a tehdejší elektronické písničkářství ovlivněné i ambientem a minimalismem je zachycené na EP Stromy vydaném na kazetě. Ve stejné době si ale Kateřina zahrála i na albu kapely Hope Astronaut nebo hostovala v TeVe a také spoluvytvořila projekt Salvia.

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Registrace

Zapomněli jste heslo? Zadejte uživatelské jméno nebo email a my vám pošleme odkaz na stránku pro vytvoření nového hesla.