Nevím, zda to není jen zdání stárnoucího posluchače, ale připadá mi, že dnešní mladé kapely mají velmi často společné dvě věci: z principu spíše stavějí na zahraničních inspiracích a své tuzemské předchůdce často ani neznají. A také mezi nimi ubývá těch, které oslovuje alternativní přístup k tvorbě, a možná i těch, které si jsou vůbec jen schopné tento termín pro sebe nějak definovat. Dobrovolná volba hrát hudbu, která nikdy nebude finančně ani popularitou výhodná, zkrátka dnes není sexy. Že to přinejmenším do určité míry neplatí o kvartetu Představy postavy není překvapením od momentu zjištění, že jeho zpěvákem, pianistou a skladatelem je Matyáš Míka. Pořekadlo o jablku nikdy nepadajícím daleko od stromu u něj totiž platí takřka bezvýhradně. Vznik kapely ostatně také inicioval on. I když prý v úplných začátcích šlo jen o kolektivní improvizace v rámci básnických čtení: „Vznikalo to samovolně a trochu náhodně, znali jsme se z různých okruhů. Samotný název vyplynul na balkóně na Jižním Městě po zavržení Kočáru na Paříž a Invaze latiny do psího porna,“ vzpomíná Matyáš. „První zkoušky probíhaly v podstatě bez mluvení. Přišli jsme a začali hrát, každý po svém, ale šlo to dobře dohromady. Jen velmi postupně jsme se začali učit mluvit spolu o svých hudebních představách. První koncert v kompletním složení byl na konci roku 2018 v rámci akce Severní pes v hospůdce Nad Viktorkou.“
Z přízemí: Představy postavy

Nevím, zda to není jen zd . . .
Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu