Z přízemí: Rez želez

Otázka, zda vůbec dnes ještě reálně existuje něco jako „nezávislá“ a „nekomerční“ scéna, by vydala na dlouhosáhlou debatu. Mám na mysli nikoli ty ekonomicky neúspěšné hudebníky nebo ty, kteří jsou teprve na začátku své dráhy – ono vymezovat se vůči hudebnímu byznysu, pokud hrajete třeba jen 15 koncertů ročně a jste rádi, že dostanete zaplacený „cesťák“, není zas tak těžké – ale spíš ty, kteří dělají kroky, které považují za správné nebo důležité, a to ačkoli jsou ty kroky pro jejich další popularitu, finanční úspěšnost či hudební kariéru protichůdně nevýhodné, případně takřka sebevražedné. Přejmenovat zavedenou a přinejmenším v žánrových kruzích relativně známou kapelu těsně před vydáním alba, určitě k takovým krokům patří. Jestliže si tak říkáte, že se na domácí scéně celkem orientujete, a název Rez želez vám nic neříká, pak vězte, že donedávna se jmenovali Kadé Chim (a jeden čas také The Weltmeisters). Což je jméno, které nejspíš zaznamenal každý, kdo se alespoň trochu zajímá o či má v oblibě irskou či obecně směrem k worldmusic orientovanou hudbu.
Jako Kadé Chim, hrající s přestávkami a proměnami už od roku 2001, navíc ještě přímo navazovali na v devadesátých letech působící seskupení Sen Vesen a další členy bychom pak v minulosti našli třeba v kapelách Púca Rúa nebo Celtic Rej. „Už záhy jsme začali chápat, že název Kadé Chim je složitej na zapamatování, jak šel čas, tak byl i stále víc zavádějící někam ke klezmeru,“ rekapituluje akordeonista Vláďa Günter. „Už někdy kolem roku 2002 padala slova jako ‚název kapely není žádnej pomník‘ a už tehdy se vlastně začala vést nekonečná debata, jestli pokračovat pod tímhle nebo jiným (a pak jakým) názvem. Takže proto od té doby jednou za čas název změníme, pak se k němu vrátíme a tak. Ale myslím, že tentokrát je to už definitivní. Že nic, co by líp odpovídalo charakteru (i věku) kapely, už nenajdeme. Já navíc razím, že je to vlastně hezký příběh sám o sobě – od Sen Vesen až po