Z přízemí: SEBE

Dnes už poněkud otřepané úsloví, že „hip hop je punk dneška“ se objevilo před poměrně notnou dobou. Nicméně dost dlouho to zároveň bylo v českém prostředí poněkud úsměvné tvrzení, neboť ti, u kterých mělo své opodstatnění, se dali spočítat prakticky na prstech – drtivá většina nových ctitelů žánru spíše pošilhávala po komerčním modelu a snila o tom, že z nich jednou bude další Jay-Z nebo Eminem. Nebo alespoň nový Vladimir 518. Jenomže navázat na průkopnictví Manželů a jejich postřehy z reality českého sídliště nebo natolik vládnout jazykem a pracovat s češtinou i schopností sdělení natolik zručně jako Kato z Prago Union, přece jen neumí každý. Undergroundové podzemí u nás sice mělo svého Bonuse či nejrůznější alternativy od WWW Neurobeat přes Kyklos Galaktikos po Mutanti hledaj východisko, ale musela přijít až nová generace, aby výše zmíněný citát nebyl jen více či méně pouhým vtipem. Angažovaní rapeři jako jsou například Násilník nebo Potmě přinesli svěží průvan, a není divu, že se o nich mluví stále víc. Nejsou ale sami. V přívalu dalších čerstvých z těch, kteří letos vydali své přesvědčivé debuty, ční nad ostatní dvě jména jedni si říkají P/\st, a ti druzí SEBE.

Pokud se někdo začne nově zajímat o současnou mladou scénu, dříve či později narazí na producenta a beatmakera Vojtěcha Grabače, známého jako Scorn. S celou řadou raperů aktivně spolupracuje, a sám je zaangažovaný do hned několika projektů. To, jak rychle vylétlo do povědomí duo SEBE, jehož je polovinou, je i jeho zásluhou. Při pátrání po Scornových počátcích vlastně vůbec nepřekvapí, že opravdu začínal u punku. „Za klíčový zlom považuju moment, kdy jsem nějak víc začal vnímat roli textu v hudbě. První track jsme udělali společně s punkovou kapelou Ice-Scream, kde jsem hrál na kytaru, někdy v roce 2012. To mi bylo patnáct, a svůj první beat jsem udělal zhruba o dva roky později.“ Druhou polovinou SEBE je absolvent DAMU Adam Ernest, který už se stihl docela dobře zapsat coby člen rovněž dua Matka. To debutovalo na podzim 2017, živelnost i nekompromisnost z něj tryskala všemi směry a brzo se o něm začalo pochvalně mluvit. Přesto to zjevně Adamovi Ernestovi nestačilo. „SEBE se dalo dohromady zhruba před rokem a půl s tím, že s Adamem jsme o sobě věděli už od základky, kdy já jsem chodil na koncerty jeho tehdejší rockʼnʼrollové kapely The Earnest,“ vzpomíná Scorn. „A pak jsme se po letech potkali na společném koncertu. Adamovi se tehdy v hlavě rýsoval kontrastní projekt k jeho druhé kapele Matka, tak mě s tím oslovil, a začali jsme hledat zvukovej kabátek pro našeho novýho spratka. Od ostatních projektů, kde figuruju třeba jen částečně, bych SEBE odlišil asi nejvíc jasným konceptem a jednotným zvukem.


Na tvorbě SEBE je znát, že nemá potřebu epigonství, jede si po své vlastní koleji, a vůbec si neláme hlavu s tím, jak to dělají jiní. A už vůbec nad těmi „zasloužilejšími“ neohrnuje nos. Také je zde pozoruhodně eliminované, v hip hopu tak časté posilování si vlastního ega. Přestože jinak typický machismus je tu naopak dotažen až ad absurdum. „Potřebu vymezovat se vůči zaběhlé scéně moc nemám, a i když většinu aktivně neposlouchám, tak mě baví sledovat, kam se to ubírá. Jsou tam i věci, které mě v určitém období ovlivnily. Nejblíž mám dodnes jednoznačně ke kapele WWW.
Nabízí se o
tázka, čím, a zda vůbec, se to všechno promítá do tvorby SEBE. A ukazuje se, že ji stejnou měrou ovlivňuje i do it yourself přístup, promítající se i do laciných klipů či využívání tisíckrát slyšených syntetických zvuků, za které by se třeba elektroničtí producenti i styděli. A zapadá do toho i nijak profesionální technické zázemí. „Moje vybavení je opravdu velmi lo-fi: MIDI klávesy Casio CTK-3200, kondenzátorový mikrofon SAMSON C01U PRO, cracklý FL Studio s tisícem pluginů a sluchátka a monitory snad radši nebudu uvádět… Mě to u zvuku vždycky táhlo spíš ke špinavé estetice, takže tendence k nějaké výraznější profesionalizaci vybavení zatím nemám. Ale rád se průběžně učím zvukařskému řemeslu, přece jen je to důležitá součást výsledného produktu. Překvapením může být jeho studium na konzervatoři, což, přiznejme si, není v hiphopu tak úplně častá výbava. Scorn nicméně přiznává, že ačkoli mezi světem hip hopu a účastníky klasického hudebního vzdělání nepanuje zrovna vzájemný respekt, svoje výhody ono sezení na dvou židlích pro něj určitě má: Pro mě je to určitě zajímavý rozšíření obzorů, na konzervatoři se k hudbě přistupuje úplně z opačnýho konce. Řekl bych, že rap je tam tak trochu sprostý slovo a svoje mimoškolní projekty si nemůžu dovolit vzít třeba ke zkouškám. Ale spoustu věcí, co se učíme, můžu určitě zužitkovat i ve své tvorbě. Např. beat pro SEBE ke skladbě All Inclusive vznikl na základě harmonického cvičení na akordovou příbuznost.

 

Debutová nahrávka, EP s výstižným názvem Škvár a Šmír, se objevila až vloni koncem března a vydání se ujal čerstvý label Dayspeed Music. Zatímco první singl Život je pes vtipně prolíná historku o venčení nejlepšího přítele člověka na Žižkově s pocitem životního lůzrovství, signifikantní skladbou je hlavně track Mouka a knedlíky, s nijak vybraným slovníkem a až obsesivní zálibou ve stylizaci do venkovského buranství. Po případné korektnosti pak ani stopy: Jsme parta tukošů / jezdíme pole / žádný more / dycky jenom vole / i dole v dole / jsme zvyklí se rvát / sundej kabát / budem si hrát / koleno, koule / do huby ovar / dneska Lídl / zejtra v práci / uhelňáci / levná síla / pojďme chlapi / bílá bída! Rytmus se zběsile žene vpřed, zajatce nebrat.
Celý okruh interpretů, ve kterém jsou SEBE doma (řeč je o jménech jako je Hošty, Gambrz Reprs, Stříbrný Rafael nebo DBKL) není undergroundem, vzdáleným od masově uctívaných kolegů z labelů Ty Nikdy nebo BiggBoss několik světelných let kvůli své tvorbě, ale jednak kvůli značné neambicióznosti a upřímné nepotřebě mít něco společného s hudebním průmyslem (tracky SEBE hledejte na Soundcloudu, na streamu typu Spotify by to byla marná snaha) a především pak kvůli značnému nadhledu, který komerčně úspěšným raperům s velkými rameny tak často chybí. O výpověď se tu neusiluje, ta přichází sama a jakoby mezi řečí. Občas se balancuje na hraně bizarnosti, a také je znát, že se dotyční interpreti zabývají i mnohými jinými činnostmi než jen hip hopem. Jednotliví interpreti pak působí spíš jako tlupa kámošů na večírku než jako kdosi, kdo sám o sobě říká, že je „muzikant“ nebo dokonce „umělec. Pocit klanu dokresluje i Scornova oddaná práce pro ostatní, stejně jako všeobecná provázanost a propojenost. Nicméně své beaty většinou nedělá na objednávku, ale tvoří bez prvotní myšlenky, pro koho to bude: „Rád v tom mám volnou ruku, takže většinou udělám nejdřív beat, nezávisle, čistě podle sebe, a pak teprve vybírám, komu by mohl nejlépe sednout. Ale dělal jsem i tracky přímo na míru, případně podle nějakého zadání. Za jedinou hierarchii by se dalo považovat, že pro projekt SEBE dělám všechny beaty, zatímco na ostatních projektech je podepsáno víc producentů, ale sám to tak moc nevnímám.

Zmíněný letní singl All Inclusive doprovází klip, ze kterého sarkasmus a ironie doslova stříká. V tom se SEBE nijak neliší od ostatních kolegů, a vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby je tradiční hip hopová scéna kvůli tomu upřímně nenáviděla. Aggro poetika by byla otázka spíš na Adama, kterej stojí za obsahovou stránkou SEBE, ale pro mě je to forma určitýho odlehčení a určitě to neodmyslitelně patří k našemu knedlíkovskému folklóru, což je jedno z hlavních společenských témat, kterým se SEBE věnuje, konstatuje Scorn, a lze jen spekulovat, nakolik vážně to myslí. Potřebu prvoplánové parodie, prý ale SEBE nemají: „Humor a nadsázka mě v hudbě samozřejmě baví, i když sám píšu spíš vážně, akorát ve chvíli, kdy se recese přelejvá v čistou parodii jako např. u Kapitána Dema, tak mi to už moc neříká. SEBE k tomu má relativně blízko, ale rád bych to udržel na tý hraně, ať jsme to pořád my.
Že to ovšem dovedou i ostře a jedovatě, dokazuje singl Čechy Čechům z konce září. Refrén Kebab Čechům / vepřovej řízek Arabům / Satana Polákům / znova černej Bílej dům nenechává na pochybách. Potom, co si Scorn odskočil ke svému čistě autorskému albu (pod nickem Pokoj25 na něm namísto beatů dominuje klavír a svou vážností i osobními texty nezapře inspirace například i u Psích vojáků), vyšel v prosinci další track SEBE obsahově doslova na opačném pólu s popově vlezlou melodií a výmluvným názvem Jedeme na chatu
Může se pak jeden divit, když jako oblíbenci a inspirátoři jsou vedle logických Bert & Friends zmiňováni nejen Monika Načeva a Jana Kratochvílová, ale i třeba Máma Bubo?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *