Z přízemí: SEBE

Dnes už poněkud otřepané úsloví, že „hip hop je punk dneška“ se objevilo před poměrně notnou dobou. Nicméně dost dlouho to zároveň bylo v českém prostředí poněkud úsměvné tvrzení, neboť ti, u kterých mělo své opodstatnění, se dali spočítat prakticky na prstech – drtivá většina nových ctitelů žánru spíše pošilhávala po komerčním modelu a snila o tom, že z nich jednou bude další Jay-Z nebo Eminem. Nebo alespoň nový Vladimir 518. Jenomže navázat na průkopnictví Manželů a jejich postřehy z reality českého sídliště nebo natolik vládnout jazykem a pracovat s češtinou i schopností sdělení natolik zručně jako Kato z Prago Union, přece jen neumí každý. Undergroundové podzemí u nás sice mělo svého Bonuse či nejrůznější alternativy od WWW Neurobeat přes Kyklos Galaktikos po Mutanti hledaj východisko, ale musela přijít až nová generace, aby výše zmíněný citát nebyl jen více či méně pouhým vtipem. Angažovaní rapeři jako jsou například Násilník nebo Potmě přinesli svěží průvan, a není divu, že se o nich mluví stále víc. Nejsou ale sami. V přívalu dalších čerstvých z těch, kteří letos vydali své přesvědčivé debuty, ční nad ostatní dvě jména – jedni si říkají P/st, a ti druzí SEBE.

Pokud se někdo začne nově zajímat o současnou mladou scénu, dříve či později narazí na producenta a beatmakera Vojtěcha Grabače, známého jako Scorn. S celou řadou raperů aktivně spolupracuje, a sám je zaangažovaný do hned několika projektů. To, jak rychle vylétlo do povědomí duo SEBE, jehož je polovinou, je i jeho zásluhou. Při pátrání po Scornových počátcích vlastně vůbec nepřekvapí, že opravdu začínal u punku. „Za klíčový zlom považuju moment, kdy jsem nějak víc začal vnímat roli textu v hudbě. První track jsme udělali společně s punkovou kapelou Ice-Scream, kde jsem hrál na kytaru, někdy v roce 2012. To mi bylo patnáct, a svůj první beat jsem udělal zhruba o dva roky později.“ Druhou polovinou SEBE je absolvent DAMU Adam Ernest, který už se stihl docela dobře zapsat coby člen rovněž dua Matka. To debutovalo na podzim 2017, živelnost i nekompromisnost z něj tryskala všemi směry a brzo se o něm začalo pochvalně mluvit. Přesto to zjevně Adamovi Ernestovi nestačilo. „SEBE se dalo dohromady zhruba před rokem a půl s tím, že s Adamem jsme o sobě věděli už od základky, kdy já jsem chodil na koncerty jeho tehdejší rockʼnʼrollové kapely The Earnest,“ vzpomíná Scorn. „A pak jsme se po letech potkali na společném koncertu. Adamovi se tehdy v hlavě rýsoval kontrastní projekt k jeho druhé kapele Matka, tak mě s tím oslovil, a začali jsme hledat zvukovej kabátek pro našeho novýho spratka. Od ostatních projektů, kde figuruju třeba jen částečně, bych SEBE odlišil asi nejvíc jasným konceptem a jednotným zvukem.“

Na tvorbě SEBE je znát, že nemá potřebu epigonství, jede si po své vlastní koleji, a vůbec si neláme hlavu s tím, jak to dělají jiní. A už vůbec nad těmi „zasloužilejšími“ neohrnuje nos. Také je zde pozoruhodně eliminované, v hip hopu tak časté posilování si vlastního ega. Přestože jinak typický machismus je tu naopak dotažen až ad absurdum. „Potřebu vymezovat se vůči zaběhlé scéně moc nemám, a i když většinu aktivně neposlouchám, tak mě baví sledovat, kam se to ubírá. Jsou tam i věci, které mě v určitém období ovlivnily. Nejblíž mám dodnes jednoznačně ke kapele WWW.“
Nabízí se otázka, čím, a zda vůbec, se to všechno promítá do tvorby SEBE. A ukazuje se, že ji stejnou měrou ovlivňuje i do it yourself přístup, promítající se i do laciných klipů či využívání tisíckrát slyšených syntetických zvuků, za které by se třeba elektroničtí producenti i styděli. A zapadá do toho i nijak profesionální technické zázemí. „Moje vybavení je opravdu velmi lo-fi: MIDI klávesy Casio CTK-3200, kondenzátorový mikrofon SAMSON C01U PRO, cracklý FL Studio s tisícem pluginů a sluchátka a monitory snad radši nebudu uvádět...

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Registrace

Zapomněli jste heslo? Zadejte uživatelské jméno nebo email a my vám pošleme odkaz na stránku pro vytvoření nového hesla.