Z přízemí – The Spermbankers

Existuje teorie, související s latinským rčením Nomen Omen, že podle originality názvu kapely se často dá odhadnout, jakou hudbu od ní lze očekávat. V případě The Spermbankers se ona směs sarkasmu, umanutosti a důležitosti konání zakódovaná v jediném slově, trefuje do černého. „Škoda jen, že jsou to líní dědci, kteří se po třech letech práce spokojí s půlhodinovou nahrávkou,“ končí rezolutně recenze na jejich debutové album, uvedená na stránkách Full Moon Zinu.
prizemiMartin Růžička kdysi hrál v bizarní partě Král Klacek a později i v Echt!, Kill The Dandies! nebo v Ritchie Success. A už dlouhá léta, navzdory všem dalším kapelám, neúnavně táhne kramářskou kárku party Sketa Fotr. Vzniku The Spermbankers předcházelo jeho setkání s finským, u nás usazeným kytaristou Pasi Mäkelou. „Viděl jsem ho zpívat v rámci jakéhosi divadelního představení a přišlo mi to zajímavé. V té době jsem hrál s Dandies. A nějak mě ten systém pravidelného zkoušení a objíždění klubů po vlasti přestával zajímat,“ vzpomíná. „Začít dělat něco úplně svobodného a neambiciózního bylo pro mě lákavé.“ Opuštění postu baskytaristy Kill The Dandies! bez toho, že by zmizela úcta či kamarádské vazby k dosavadním spoluhráčům, pak už bylo jen otázkou času. „Začali jsme s Pasim něco nezávazně zkoušet a hledali jsme někoho k bubnům. Nápad vyzvat Berta má asi původ v nějakém popíjení, dělal tenkrát příležitostně Dandies zvukaře.“
Bert Neven, v Praze usazený Holanďan, má jako vládce mixážních pultů docela renomé. Jeho spolupráce zahrnuje široký rozptyl od Jaze Colemana po Dana Bártu. Vzpomínky má navíc jasnější: „Potkal jsem Martina, když hrál s Dandies. Po koncertě v Berlíně jsem za ním zašel s návrhem, že bych s ním rád hrál. Ozval se mi o několik týdnů později, že právě potkal finského zpěváka Pasiho Mäkelu. Kapela byla na světě.“
Nutno dodat, že Bert kromě praxe zvukaře ještě v Rotterdamu hrával s avantgardní punkovou partou The Incredible Poe, a v devadesátých letech pak byl už v Praze členem projektu Melodyband, kde působili i Jan Kleník, DJ Otoman a Mr. Cucumber.
prizemi2Svobodomyslný přístup je z hudby znát. The Spermbankers jsou většinou nálepkováni jako „neuvěřitelný punkový gospel, který staré černošské spirituály a country hraje v surovém garážovém podání.“ V té charakteristice je v podstatě vše. Negativem neambicióznosti ovšem je – a souvisí to pochopitelně i s vytížením všech tří zúčastněných jinde – že koncerty nejsou příliš časté.
„Pasi je podle mě jeden z nejzajímavějších, a tím pro mě i jeden z nejlepších kytaristů, co znám. Jeho fantazii by měl chtít každý muzikant, já bych o ni rozhodně stál. Ani jedno sólo nehraje stejně, ale téměř vždycky dobře, má vkus, a navíc velmi dobrý hlas, který jako frontman dokáže prodat. Ale přitom to nepůsobí tak, že by to tlačil nebo předstíral. To rozhodně v našich krajích není pravidlem. A Bert je naprosto neambiciózní bubeník, drží groove velmi dobře,“ chválí své spoluhráče Martin. Zhruba polovinu repertoáru tvoří cover verze starých tradicionálů či lahůdek původem od hlavně countryových klasiků. Mezi inspirátory tak jsou Hank Williams, Johnny Dowd, Reverend Edward W. Clayborn, ale nepřekvapivě nelze přeslechnout ani vlivy Johnnyho Cashe či Nicka Cavea. „Z původních skladeb si vlastně bereme text a základní kostru, hrajeme je po svém a můžeme se držet alespoň přibližné formy. Díky tomu nemusíme zkoušet. Rozdíl mezi našimi původními věcmi a covery vlastně spočívá jen v tom, jestli jsme těch pár veršů vymysleli sami, anebo jsme je někomu uloupili.“ To, že se v kapele sešly tři výrazné osobnosti, navíc původem tří národností, do toho zapadá. Žádné ego se neprosazuje. „Není v tom vůbec žádný problém,“ shrnuje Bert. „Jsme zkrátka z Prahy, kterou máme všichni rádi, a mluvíme spolu čengličtinou. Máme rádi pivo, cigára, holky a randál. Jedeme na podobné vlně,“ směje se. Martin ale přidává důležitý postřeh: „Kluci nejsou zatížení žádným sentimentem k českému bigbítu či undergroundu. A ani se jím nikdy nenakazili. To je strašně osvobozující. Navíc je u nich znát jisté zdravé sebevědomí, nemluvě o faktu, že Pasiho angličtina zní jinak než ta česká.“
Na koncertní mapě kapely má čestné místo Třebíč, ale zahráli si i na několika festivalech, ať už to byly ty menší, jako je Drug Me Fest pořádaný spřátelenými Kill The Dandies! nebo třeba dlouhou historií i větším zájmem publika obdařený šumperský Blues Alive. Trio si pochvaluje i povedené série, kdy několik večerů po sobě hrálo v malém klubu Final, pokaždé s jinou spolukapelou.
Podobně nenásilně jako sama existence, vznikl letos i vlastním nákladem vydaný debut. „Nahrávání probíhalo v několika různých sklepích na Žižkově, nejdřív jsme si dávali záležet, pak už míň, až jsme si řekli Let’s get RID OF IT. A tím vznikl název a skončilo nahrávání,“ shrnuje Martin. Album je dobrým vzorkem toho, co se děje na koncertech. Bertovi se povedl autentický, dřevní zvuk, prolínají se tu vlivy country i prepunková živočišnost, v soupisce nechybí ani sugestivní pojetí profláknutých kousků, jakými jsou i od táboráků známý Jesse James nebo spirituál Say No to the Devil, u nás známý hlavně díky Svatopluku Karáskovi. Nad vším se vznáší psychedelický odér – o mastering nahrávky se postaral Reza Udhin z Killing Joke. Album kapela pokřtila na konci března v maličkém pražském klubu Kokpit. „Naší motivací je se hlavně bavit, hrát svoji muziku a třeba i dělat dobré nahrávky. Je skvělý být s kámošema a koukat se u toho na lidi, kterým se naše hraní líbí,“ shrnuje to Bert. A na to, že tentokrát nejde jen o lacinou frázi, dám krk. A soudě podle toho, co napsal o jejich koncertě Lukáš na stránkách akurnik.cz, nejsem sám: „Srdce buší, hlava se zmítá, myšlenky se točí jak silně rotující vítr nad nevadskou pouští. Kázání nastal konec, vycházím před bar, hledám koně. Chci osedlat svýho koně a odcválat. Někam hodně daleko do vesmíru.“

Přidat komentář

1 komentář u „Z přízemí – The Spermbankers

  1. I will have to give you our new vinyl “Do unto others” recorded in Golden Hive Studio. Contact me please. Best regards