Z přízemí: Zabelov Group

Je skoro až humorné, když si pouhá dvojice do názvu vetkne slovo „group“, ale v souvislosti se Zabelov Group je mnohem spolehlivější způsob zábavy probírat se mediálními pokusy o žánrové ukotvení téhle stylově nespoutatelné formace. Co třeba říkáte na „minimal-trip-ambient“?

 

Akordeonista Roman Zabelov je původem z Běloruska a zásadní pro jeho hudební dráhu bylo setkání s bubeníkem Janem Šiklem. „Některé věci jsou v nás úplně od začátku – akorát dokud na ně nepřijde čas, neprojeví se. Jak se tady u nás na Zemi říká: ,všechno má svůj časʻ. Do určité míry už tady všechno bylo. Od poznání sama sebe a světa kolem, jsem se dostal k setkáním s lidmi, která mi umožnila cestu do Česka, a dál už to je všechno evoluce: nové impulsy vedly k novým setkáním. Když jsme pak cíleně uvažovali o rozšíření našeho kolektivu, stejně rychle jsme došli k tomu, že náš osobní vývoj byl jednodušší a rychlejší cestou, než nějaké hledání další příbuzné duše,“ uvažuje Roman Zabelov. A bubeník Honza se usmívá: „Snad si s Romanovými sluníčkovými odpověďmi nějak poradíte…“
Dvojice se potkala v roce 2012 na pražské konzervatoři, a už ono setkání prý bylo pro budoucí kapelu tím nejdůležitějším momentem. „Novou energií, ze které doteď čerpáme.“ Ona energie ovšem z jejich hudby vyvěrá spíš podprahově a celé to působí ze všeho nejvíc intuitivně. Stejně pomalu, jako hrají, se v jejich kompozicích, které se vzpírají označení „písničky“, zvolna i rozbalují nálady a zamyšlená hudební hledání. „Partnerství akordeonu a bicích míchají do dowtempových jazzových rytmů, a jejich koncerty jsou barevnou směsí zvuků i přirozených popěvků,“ napsali o nich výstižně v jednom programu. Od počátku je totiž provází respekt i určité okouzlení posluchačů tím, jak se jejich tvorba vymyká. „Kombinace bicích, harmoniky a jemného zpěvu vytvářela průzračné ambientní plochy, které občas přešly do energických breakbeatů. Není moc časté, aby předkapela přidávala, ale Zabelov Group si to zasloužili,“ pochvaloval si recenzent jejich brněnské vystoupení před věhlasnými Hidden Orchestra při jejich návštěvě v roce 2014. I skotské formaci se spojení zalíbilo – když o rok později zavítala do Prahy, i předkapela byla znovu stejná.

 

V té době už měli Zabelov Group za sebou nemálo vystoupení, obvykle na scénách a pódiích otevřených čerstvé hudbě a svěžím objevům, které si ověřené hudební cesty a kořeny bez výčitek přizpůsobují svým záměrům. Intimní koncertní atmosféru i důslednou potřebu neustálého hledání, přenesla dvojice i na brzo pořízené nahrávky, vydané na albech 40 000 km (2012) a Secret Session (2014). „Když se takhle zpětně koukám na tu naši krátkou historii, připadá mi, že náš vývoj není nic jiného, než velmi postupná a přirozená cesta, na které každý krok je nesmírně podstatný a důležitý. Pro mne vlastně vůbec neexistují nedůležité body,“ shrnuje Roman, proč ani obě desky nejsou pro své tvůrce bůhvíjak přelomovými událostmi. Podobně jako je na vystoupeních důležité prostředí a atmosféra, stejně tak opakovaně duo použilo projekce a další dotvoření komplexního zážitku za pomoci vizuálních prostředků. Hledání co nejdůraznějšího probuzení posluchačovy imaginace je nakonec dovedlo nejen k doprovodu k němému filmu, ale i k navázání spolupráce s taneční skupinou 420PEOPLE a následně ke společnému představení Královna víl, které mělo premiéru v březnu 2017 v pražském Experimentálním prostoru NoD. Na podzim pak zahráli i v rámci festivalu Alternativa.
Možná i to všechno se podílelo na pocitu, se kterým se často setkávám, že jejich hudba je příliš intelektuální, a pro mnoho posluchačů nepřístupná. Co je vlastně pro ně motivací, když nejen s finančním efektem a slávou, ale ani obdivem fanoušků příliš nemohou počítat? „Všichni víme, že finance a sláva v hudbě, jsou většinou spojené s jakousi dobovou trefou. Tedy něčím, co dřív či později může a nemusí potkat každého tvůrce,“ zamýšlí se Roman. „Pro mě je hudba jeden z nástrojů k poznání sebe sama, a je pro mě také zásadní neztratit jakousi jiskru, ten prvotní pocit radosti a novosti z kontaktu s ní. Naši kapelu ovšem nevnímám jako práci, či něco, co by za každou cenu mělo přinášet finance a slávu. Mám pocit, že to s Honzou děláme, protože to chceme dělat, rozvíjíme sebe a svůj vnitřní potenciál, věříme tomu, naplňuje nás to, a zbytek už je jen otázka času. Existuje hodně rutinních činností, které generují finance, ale naše kapela není rutina. Tedy ani finance ani sláva nejsou parametry, které nás vedou k tvorbě.“

 

Loni duo po delší době zrealizovalo nový singl Lék, ale až letos konečně došlo na třetí album. Dostatek času dovedl oba protagonisty k myšlence koncepční nahrávky. Ta nakonec dostala název Eg, a vychází 5. října na značce Minority Records. „Objevování zvukových možností zmodulovaného akordeonu nás přivádí jak k ambientní hudbě, tak ke striktním groovům. Zajímá nás jak abstraktní kompozice, tak kombinace s narativem mluveného slova a terénních nahrávek. Objevujeme naše hráčské možnosti a zároveň si užíváme možnosti studiové postprodukce. Nevím, jestli budeme mít vůli k takové syntéze i u příštích nahrávek, ale na albu Eg se snad podařilo všechny tyto roviny propojit,“ popsal pro musicserver.cz výchozí body desky Jan Šikl. Zmiňované terénní nahrávky reprezentuje například zvuk kostelních varhan, ale místem, kde vše dostalo výslednou podobu se stalo až zavedené studio Svárov. Nad samotným nahráváním dohlíželi Lukáš Martinek a Matouš Godík, který se postaral i o finální mastering. Deska je dokladem proměny vnímání hudby samotné – zatímco původně bylo možno mluvit o jakémsi akustickém puritánství, vykrystalizoval z něj postupně komplex cinematické hudby provázané samply, jazzovými tradicemi, v kontrastu s elektronikou.

 

Na albu se objevily i četné hlasy hostujících zpěvaček: „Zpěv je pro nás jeden z mnoha dalších nástrojů. Veškerá rozhodnutí, která musíme dělat v procesu naší tvorby, jsou vždy spojená s naší vnitřní estetikou a viděním světa,“ vysvětluje Roman. Kromě hned několika vokalistek, se nicméně na nahrávání podíleli i renomovaní muzikanti, jako je kontrabasista Jaromír Honzák nebo dechař Petr Kalfus.

Čas a odstup, který si dvojice s novou deskou dopřála, rozhodně nebyl jen projevem lenosti. „Během dvou let se toho hodně událo, plnili jsme si svůj dnešní sen, oproti předchůdcům je na albu o hodně větší zvukový arzenál.“ A ani tentokrát nejde jen o samotný zvuk: „Spojovat hudbu s vizuální složkou nás zajímalo a bavilo vždycky, a i nyní máme v tom směru již velmi konkrétní plány. S vydáním alba zveřejníme i videoklip k jednomu z tracků, který by mohl leccos o příštích plánech napovědět.“

 

Kromě festivalů United Islands Of Prague, Spectaculare nebo Fusion a zmíněného předskakování Hidden Orchestra, mají Zabelov Group za sebou i společná podia s Poppy Ackroyd nebo Billem Laurancem. A letos jim aplaudovalo i publikum na přehlídce Czech Music Crossroads. Okřídlené rčení o tom, že všechno máme teprve před sebou, tedy u Zabelov Group platí více než spolehlivě.

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *