ŽAMBOŠI: Skrýš

Žamboši věnovali album Skrýš „všem, kteří se nemají kam schovat“. Kdo by dnes nestál o skrýš! Mocnostem vládnou psychopati a u nás – éé, to se ani nedá popsat. „Pomalu vyklízím sklep / můžeme utéct do kompotů / až to jednou nebude jen zkouška sirén… podej mi ruku, zvu tě / do skrýše povolovat víčka / a zkoušet kolik v nás cukru / na zlé časy zbývá,“ nedochází autorovi písní Janu Žambochovi černý humor.
Jenže kam utéct před blbostí a chamtivostí? Však také Žamboši nesdělují žádné eskapické výzvy, naopak. Skrýš je o povzbuzení k tomu bránit se a nadějí, že to má smysl. Třeba v písni Pač!, poctě lidem jako ekologické aktivistce Julii Hill, jíž se podařilo zachránit tisíciletou kalifornskou sekvoj před dřevařskou společností, nebo landartovému výtvarníkovi a ochránci přírody Mirkovi Janíkovi, s jehož zásadním přičiněním „skvrna 43 hektarů osvobozeného lesa / od té doby zdobí kůži Bílých Karpat“. Environmentálně uvědomělý někdejší dřevorubec a lesník Žamboch přitom nehází povrchní eko-pózy, ale ví o tématu svoje. Doufejme, že třeba časem bude moci dopsat například další pozitivní sloku o dobrém konci CHKO Soutok.
Titulku alba, jak jest v diskografii kapely zvykem, opět zdobí akvarel Františka Segrada a ne náhodou si Žamboši vybrali obrázek v modro-žlutých barvách. „Mám blues, že dějiny se v kruzích vinou,“ deklamuje Jan spolu s daty 28. července 1914, 1. září 1939 a 24. února 2024 v písni Teorie něhy.
Po hudební stránce pak jsou Žamboši stále pestřejší a (folk)rockovější, zvláště když je podpoří hosté jako Norbi Kovács sólem na elektrickou kytarou.
Poslech pásma konkrétních příběhů konkrétních lidí chce trochu odvahy. Bohudík. Skrýš je deska pro každého, kdo se nejen nemá kde, ale hlavně nechce skrývat. Ani sám před sebou: „Radši se snaž bejt mladej / ať se neprobudíš starej / a když se vzbudíš starej / tak se nesnaž být zas mladej“ (Součástka). Stejně by jen po pštrosím způsobu strkal hlavu do písku.