ZAPOMĚLSEM: Gejzír

Za kapelou či spíše projektem Zapomělsem se skrývá jesenický písničkář Aleš Macenauer. Gejzír, jeho druhé album, vzniklo díky podpoře přátel a fanoušků na Startovači a fakt, že se jeden ze singlů Medvěd Josef ještě před vydáním alba objevil ve Velké sedmě Rádia 1, jistě není posledním úspěchem tohoto domáckého počinu. Jakkoli totiž autor alba zdůrazňuje jeho lo-fi charakter („Atmosféra desek nahrávaných doma v pokojíčku mi odjakživa dost imponovala“), výsledný zvuk je až překvapivě čistý a uším příjemný. To pochopitelně souvisí s tím, že na albu převažují akustické nástroje a že celek je zvukově prostý, nechceme-li použít přímo slovo minimalistický. Ovšem není radno Zapomělsem v tomto ohledu podceňovat – například závěrečná píseň Kamkoliv se zatouláme má po aranžérské stránce k primitivnosti daleko.

 

Aleš Macenauer přiznává inspiraci skupinou Zrní a na „kapelním“ facebookovém profilu uvádí dalších devět řádků oblíbených kapel a sólistů včetně The Cure, Björk, Květů, Janáčka či Steva Reicha. Překvapivě chybějí náladou příbuzní Bratři Orffové nebo dné, jehož hudbu evokuje tleskání použité jako základ pro rytmus (Pro ty chvíle). Přes všechny přiznané i možná nevědomé vlivy však není Zapomělsem kopií takové nebo jiné kapely. Macenauer představuje vlastní vidění světa („Byl to Tolstoj a ne Ježíš, kdo mi pomoh najít odpouštění“), vlastní obrazy zralé psychoanalýzy („Já zabil svý děti, chci žít se zvířaty, medvěd je ve mně“) i vlastní kombinaci současného folku s ruchy a efekty, přičemž jde opět především o efekty naroubované na akustickou kytaru než o nějakou brutální elektroniku.

 

Gejzír Zapomělsem vytryskl ze všech přiznaných i možná netušených vlivů, z kombinace poetiky textové i hudební. Jeho autor na scénu sice nepřináší nic překvapivě nového, ale zároveň má daleko ke slepému kopírování. Svět jeho písní si zapomnění rozhodně nezaslouží.

 

 

vlastní náklad, 2019, 41:54

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *