Zlomené srdce se léčí v tančírnách

V šestnácti doma oznámil, že už do školy nepůjde a vydá se na dráhu profesionálního zydeco hráče. Měl to ostatně v genech. Jeho otcem byl slavný akordeonista Rockin’ Dopsie, který nahrával s Dylanem či Paulem Simonem, starší bratr se na pódiích činil s otcovými spoluhráči, rozhodnutí tak nebylo pro maminku velkým překvapením. Brzy se ukázalo, že koncertování mu svědčí více než sezení ve škamnách. Sjezdil pěkný kus světa, byl několikrát oceněn jako nejlepší zydeco hudebník a hráč akordeonu. Živelnost louisianských tancovaček předvede Dwayne Dopsie se svými Zydeco Hellraisers 21. března v Lucerna Music Baru.

dopseVyrůstal jste v početné rodině osmi dětí, jak jste spolu trávili čas? Muzicírováním?
Ano, jsme velká rodina, vždy jsme se spolu hodně nasmáli. Máma s tátou vařili, dívali jsme se na hudební videa. Největším zážitkem byl koncert v mých sedmi letech, kdy jsem hrál na valchu s tátou v show Dolly Parton. Nezapomenutelné!

S tatínkem jste jistě muziku probírali, i když už se nedožil vaší samostatné kapely. Dostal jste od něj nějakou hudební radu?
Vždy mi říkal, abych zůstal svůj a získal vlastní styl, který ze mě udělá toho nejlepšího muzikanta.

Vzpomínáte si na svůj první akordeon? A jaký nástroj používáte dnes?
Můj první akordeon byl Gabbanelli, byl v pohodě, ale můj současný akordeon, italský Dino Baffetti, je ten nejlepší instrument, co jsem kdy měl.

Posloucháte staré bluesové nahrávky, inspirujete se jimi?
Zbožňuji bluesovou hudbu z padesátých a osmdesátých let.

Vloni mi Sarah Savoy říkala, že cajun písně jsou „napůl o chlastání a napůl o umírání“, jak je na tom zydeco s tématy?
Zydeco je o bolesti a zlomeném srdci, což je jednoznačně vliv blues a také důvod, proč ho lidé milují.

dopse_2Zydeco, které hrajete, jde často ruku v ruce s cajunem, jak byste tyto styly popsal vy?
Zydeco je bluesová muzika s mnoha rytmy, cajun je venkovská hudba vyhrávaná na verandách, často používá nástroje bez zesilovačů. Zydeco navíc jako jediné využívá valchu, té se cajun chytil nedávno. Valcha v něm však není třeba, cajun není o rytmu. Zydeco se začalo hrát na akordeon a valchu po práci na polích, kdy se šlo do tančíren, a zpívalo se francouzsky. To je zydeco!

Vypadá to, že se obsazení vaší kapely Zydeco Hellraisers dost často mění… A kdo vlastně přišel s tím ďábelským názvem?
Band se během let obměňoval, mít pořad ty samé muzikanty zkrátka nějak nevyšlo. Pracujeme teď na novém albu a myslím, že to bude to nejlepší, co jsme dosud vytvořili. S každou nahrávkou se člověk něco naučí, odnese si zkušenost, kterou posléze zúročí. Se jménem Zydeco Hellraisers mi pomohla bývalá přítelkyně.

Louisiana se proslavila také originální gastronomií. Baví vás vaření?
Ano, miluju ho! Mým nejoblíbenějším jídlem jsou krevety a raci, se kterými si v kuchyni dost užijete.

Máme za sebou Popeleční středu, Mardi Gras, největší louisianskou veselici. Jak ji slavíte vy?
Většinou jedu do Brazílie na karneval, nebo do kanadského Winnipegu, případně hraju v New Orleans. Na Mardi Gras zkrátka vždy vystupuji a je krásné pozorovat všechen ten ruch a alegorické vozy.

V šestnácti doma oznámil, že už do školy . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář