Audiokniha – Jiří Traxler: Život v rytmu swingu

Není třeba připomínat známou knižní autobiografii Jiřího Traxlera  Já nic, já muzikant (Sixty-Eight Publishers, Toronto, 1980), publikovanou v rozšířeném vydání pod názvem Život v rytmu swingu. Obal 2CD s nahrávkami ve formátu mp3 ostatně cituje i upřímné doporučení Josefa Škvoreckého: „Tato kniha patří mezi tři nejlepší memoárové tituly, které jsem měl možnost vydat.“ O tom, jak vtipný vypravěč a skutečně dobrý spisovatel Jiří Traxler byl, jak originálně glosoval dějinné události a s jakým nadhledem vystihoval přemety, které osud a dějiny natropily jemu samému, byl již publikován dostatek zasloužené chvály. Soustředím se jen na vydání audioknihy a dobových nahrávek.

 

 

Plán vytvořit audioknihu přímo navázal na úspěšnou hru V rytmu swingu buší srdce mé, kterou na motivy Traxlerova života napsali Martin Vačkář s Ondřejem Havelkou a uvádělo ji Národní divadlo v letech 2015 až 2019 (derniéra proběhla 27. ledna). V divadelním představení ztvárnil hlavní roli Igor Orozovič. Zadat načtení memoárů právě herci, který má „postavu“ dobře nastudovanou, byla zcela logická volba. I když osobně dávám přednost tištěnému textu, Orozovičovo podání dokáže strhnout plynulým, nepřepjatým a hlavně sympaticky nepřehrávaným pojetím. V málem „mile optimistické“ ironii, kterou herec do vhodných pasáží vkládá, ač se příběh třeba zrovna točí kolem dějinných hnusů a krajních nespravedlností, si lze snadno představit samotného autora. Vyprávění příjemně rámují a dobovou atmosféru nastiňují zkrácené hudební ukázky. Ať už autentické nahrávky Traxlerových kompozic, nebo v jednom případě interpretace kousku písně Potkal jsem svůj sen samotným Orozovičem, který ostatně Traxlera nejen hrál, ale i „zpíval“ také v divadelním představení. Dobře poslouží i booklet obsahující nejen dokumentaci nahrávek, ale také předmluvu knižního vydání memoárů z roku 2012 od Ondřeje Havelky a stať Antonína Matznera, napsanou původně pro tištěný program divadelní hry.

 

Audioknihu v rozsahu šesti hodin a čtyřiceti minut najdeme na prvním disku, zatímco druhý disk shrnuje čtyři a čtvrt hodiny autentických nahrávek Traxlerových kompozic. Je skvělé mít takto „v kostce“ paměti i záznam díla zdejšího zásadního průkopníka populární hudby jazzového okruhu, jehož kusy ctil a nahrával i Jaroslav Ježek se svým Swing Bandem, zpívali R. A. Dvorský, Inka Zemánková, Arnošt Kafka, Sestry Allanovy a další ikony zlaté bigbandové éry.

 

Audiofila napadne jen jediná výhrada. Totiž ke komprimaci hudební části kompletu do formátu mp3. Jistě, takto je dvojalbum „jednotné“. Nicméně možná by bylo vhodnější zvolit alespoň jedno reprezentativní, výběrové CD v audio formátu a zbytek katalogu připojit prostřednictvím poukazu ke stažení. Pokud už rovnou nevydat výpravný box-set se čtyřmi hudebními audio disky. Nemluvě o možnosti vinylu. Jistě, šlo by o nákladnější projekt. Ale protože titul vychází zároveň k 90. výročí vzniku první gramodesky s českou nahrávkou (byť samozřejmě v roce 1929 ještě nešlo o snímky Traxlerovy, ale o vlastenecké písně či záznamy Voskovce a Wericha) na etiketě německé firmy Ultraphon, předchůdce domácího Supraphonu, patřilo by se to. Nejde však o výtku, spíše o maximalistické a jistě „neekonomické“ přání. Titul Život v rytmu swingu je každopádně velmi vítaným edičním počinem jak pro vážnější zájemce o historii populární hudby, tak pro každého, kdo se chce prostě nostalgicky bavit poutavým vyprávěním i muzikou.

 

Čte Igor Orozovič, Supraphon, 2019

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *