Básníci s kolty proklatě nízko

Fenomén kovbojské poezie dávno vzala voda. Kdysi ale tento žánr ve Spojených státech plnil stránky nedělních příloh a obveseloval návštěvníky literárních salonů. Tradice psaní a recitování básní o životě drsných chlapů přišla do Nového světa s britskými přistěhovalci. V Anglii, Skotsku, Walesu a Irsku byli těmi tvrdě pracujícími hrdiny námořníci a vojáci, na americkém západě se z nich zákonitě stali „cowboys“ neboli honáci krav.

 

Ze Spojeného království pocházel také zvyk deklamovat za účasti přihlížejících na pečlivě zaranžovaných domácích dýcháncích. V pohodlí středostavovských domků se krásně poslouchaly příběhy z širých plání, plné nebezpečí, sucha, deště, nepohody. Kovbojská poezie vznikla v období po občanské válce, kdy krajinu brázdil železný oř a westmani hnali stáda po dobytčí stezce z Texasu do Kansasu, aby postupně expandovali do Montany, obou Dakot i na západ Kanady.
Idyla skončila na přelomu let 1886 a 1887, v kruté zimě, kvůli níž na Divokém západě pomřely miliony zvířat a zkrachovaly tisíce rančů. Zdánlivě nekonečný prostor obehnal ostnatý drát, noví dobyvatelé završili rozparcelování země v souladu s Lincolnovým zákonem o usedlících (Homestead Act). Koncem 19. století našli kovbojové uplatnění leda tak v kočovné show Buffalo Billa, do moderní doby nepatřili. Sloužili už jen jako námět písní, básní, rodokapsů a posléze němého a zvukového filmu.

 

Španělština je řeč lásky
Tak jako Buffalo Bill vytvořil komerční obdobu reality (svůj Wild West), zprofesionalizovali se i kovbojští básníci. (K jejich novodobým pokračovatelům patřil třeba Johnny Cash – viz sbírka posmrtně vydaných Cashových básní Forever Words: The Unknown Poems z roku 2016.) Verše vycházely v lokálních plátcích a od počátku byly hojně zhudebňovány.
Známe žánr kovbojských balad, tzv. corridos, jež fungovaly stejně dobře s melodií i bez. „Corridos“ pojednávaly o hispánských honácích, označovaných jako „vaqueros“, a stylisticky navazovaly na středověké španělské romance. Zajímavým příkladem kovbojské balady je báseň The Ride of Paul Venarez z roku 1881, přeměněná lidovou tvořivostí v písničku Billy Venero. Původní text nenapsal žádný velký znalec Západu, ale varhaník z Wisconsinu a autor knih o zahradničení Eben E. Rexford.
Z autorů, kteří se kovbojské poezii věnovali na plný úvazek, dosáhl značné proslulosti Charles Badger Clark (1883–1957). Rodák z Iowy vyrůstal v Jižní Dakotě, kde onemocněl tuberkulózou. Z ní se chtěl vyléčit pobytem v klimaticky přívětivější Arizoně, a proto se odebral do vyhlášeného města hříchu Tombstone. Nakonec se vrátil na území siouxského kmene Dakotů, do Black Hills, kde žil dalších třicet let ve srubu v malebném prostředí Custerova státního parku. Autor pěti sbírek básní a dvou románů po sobě zanechal známou Kovbojskou modlitbu (A Cowboys Prayer) a také text s názvem Spanish Is The Loving Tongue, který v roce 1925 zhudebnil Billy Simon a roku 1970 nazpíval medovým hláskem čerstvý nekuřák Bob Dylan.
Podobně úspěšný byl S. Omar Barker (1894–1985), rančer a učitel z Nového Mexika, jenž může hned za tři zásadní sbírky kovbojské poezie: Vientos de las Sierras (1924), Buckaroo Ballads (1928) a Rawhide Rhymes: Singing Poems Of The Old West (1968). Do školy chodil Omar v Las Vegas, za první světové války sloužil ve Francii. Uspěl v politice, literatuře i muzice (hrál na trombon v kapele Doc Pattersons Cowboy Band). Odhaduje se, že napsal asi 1500 povídek, 1200 novinových článků a 2000 básní. Jeho Kovbojovu vánoční modlitbu (A Cowboys Christmas Prayer) deklamovali countrymani typu Tennessee Ernie Forda v televizi o svátcích tak dlouho, až si ji zapamatoval každý správný Američan. Barker se v ní omlouvá Bohu, že nebývá často viděn v kostele, zato však děkuje nebesům tam venku v prérii, kdykoliv sprchne nebo vyjdou hvězdy.
Opravdovou senzaci způsobil sloupkař Arthur Chapman (1873–1935), když v roce 1910 publikoval báseň Out Where The West Begins. Napsal ji poté, co si přečetl zprávu agentury Associated Press o debatě guvernérů, kde vlastně z geografického hlediska začíná americký západ. Titulní slogan byl od té doby často citován v Kongresu, ministr vnitra ho má zarámovaný v pracovně. Těch pár slok zní zvláště po letech dost pateticky: „Kde je nebe o maličko modřejší, kde jsou lidé o maličko opravdovější, tam začíná Západ.“ Ne náhodou se dílko dočkalo spousty parodií. Nicméně bylo tak populární, že k němu Chapman dopsal celou sbírku – nemluvě o tom, kolikrát byly jeho verše použity na různých pohlednicích a pamětních deskách. Časem básník získal místo redaktora v deníku New York Tribune a ve dvacátých letech se dal na spisovatelskou dráhu. Vydal román s kriminální zápletkou Mystery Ranch a dobrodružný příběh z války John Crews. K poezii se už nevrátil – bohudík, či bohužel?

 

Od házení lasem k filmovým štěkům
Málo se ví, co dělal a jak žil kovbojský poeta Curley Fletcher (1892–1954), křestním jménem Carmen William. Předák na farmě, prospektor, jezdec rodea, ale také muzikant, vydavatel, poradce v Hollywoodu a konečně i herec – tím vším byl syn italské imigrantky a britského námořníka, který přišel na svět v San Francisku. Kdo by ho chtěl vidět in persona, nechť pozorně sleduje western Gunsmoke z roku 1947, v němž si Curley zahrál roli farmáře. V roce 1915 napsal Fletcher báseň The Outlaw Broncho, která byla ve třicátých letech zhudebněna a zpívána na Broadwayi ve hře Green Grow The Lilacs. Pod názvem The Strawberry Roan (Nazrzlý bělouš) se z ní stal countryový hit, známý především z podání Martyho Robbinse. Text vypráví o sebevědomém krotiteli koní, kterého jednoho dne zkrotí zvíře nespoutanější než on sám.


Účastníci novodobých klání kovbojských básníků (National Cowboy Poetry Gathering) nedají dopustit na odkaz muže, jenž ne náhodou nosil titul „cowboy poet laureate of America“. Bruce Kiskaddon (1878–1950) se četl a vydával po celou první polovinu 20. století. V letech osmdesátých došlo k oživení zájmu o jeho styl, který sice nebyl kdovíjak vybroušený, ale vyznačoval se nenahraditelnou pravdivostí a zemitostí. Od svých dvaceti dělal Bruce, narozený v Pensylvánii, honáka krav. Házel lasem, jezdil rodeo. Od roku 1898 se po deset let vláčel po pláních Colorada a jiných států. V první světové válce sloužil u jezdectva ve Francii. Poté odcestoval do Austrálie, kde přežíval na rančích jako „jackaroo“ (zaučující se nováček).
Jeho zálibou bylo přepisování a parodování starých dobrých lidovek. Na doporučení jednoho ze svých zaměstnavatelů začal skládat básně o tom, jak se skutečně žije na Západě. Roku 1924 mu vyšla první sbírka. V šestadvacátém se Kiskaddon rozhodl, že s těžkým řemeslem kovboje sekne a zkusí štěstí v Hollywoodu. Nechal se najmout jako statista na natáčení velkofilmu Ben Hur a v losangeleské továrně na sny už zůstal. Hrál malé štěky ve westernech a dělal hotelového portýra. Také o tom je jeho básnická knížka Just As Is z roku 1928.

 


Posledním jménem, které v souvislosti s naším tématem stojí za zmínku, je Robert W. Service (1874–1958). Britsko-kanadský básník a spisovatel, přezdívaný „bard z Yukonu“, nepatří k typickým představitelům kovbojské poezie; svými texty The Shooting of Dan McGrew (o vraždě tajemného cizince) a The Cremation of Sam McGee (o pohřbu umrzlého prospektora) jim však zdatně konkuruje. První z básní přetvořil kanadský kapelník Guy Lombardo v písničku Dangerous Dan McGrew. Druhou – napsanou podle skutečné události – recituje na posmrtně vydaném dvojalbu Personal File zmíněný „muž v černém“ Johnny Cash.
Service se rád stylizoval do podoby zálesáka a svůj bohatý život shrnul do jedné věty: „V Mexiku jsem umíral hlady, v Kalifornii jsem bydlel v bordelu, ve Vancouveru jsem farmařil a trpěl neopětovanou láskou.“ Ve čtyřicátých letech se podobně jako Kiskaddon uchytil v Hollywoodu a roku 1942 si zahrál sám sebe ve filmu The Spoilers, kde dále účinkovali Marlene Dietrichová a John Wayne. Dožil v Monaku a dnes odpočívá na hřbitově v Lancieux. V Rusku jeho sbírky nesměly vycházet, kvůli satirické básni, kterou nazval Lenin’s Tomb (Leninova hrobka). Film The Trail of 98, natočený na motivy jeho prozaického debutu s krásnou Dolores del Río v hlavní roli, se stal prvním hollywoodským snímkem na téma zlaté horečky na Klondiku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *