Chálid Chalífa: Smrt je dřina

překlad Jitka Jeníková, Akropolis 2021

Kdybych nemusel nazvat tuto recenzi titulem knihy, jak je v UNI zvykem, pojmenoval bych ji „Náš člověk v Damašku“. Přesně takový pocit z knihy Smrt je dřina český čtenář bude nejspíš mít. A to navzdory tomu, že Chalífova kniha se tvorbě současných českých spisovatelů nepodobá. Není to žádná dystopie s přepálenými – samozřejmě negativními – postavami, které demonstrují vnitřní vyprázdněnost. Chalífa si nemusí hrát na fiktivní světy – je obyvatelem Sýrie devastované občanskou válkou. A přesto je příběh jeho hrdinů blízký i těm, kdo si ho přečtou pod českou jabloní.

Hlavní hrdina, muž středního věku, průměrného postavení a průměrné odvahy Bulbul je rozvedený úředník. Žije sám, se svými sourozenci se přestal vídat. „Ta tam byla nevinnost dětství, kdy se jim po sobě stýskalo jako všem sourozencům, kteří mají spoustu důvodů mít se rádi. Když dospěli, zjistili, že jsou každý jiný a že pouto krve není dost silné, aby dokázalo udržet zdání idylické rodiny, která se už dávno rozpadla.“ Povědomý obrázek, blízký zkušenosti mnohého Středoevropana… A pak umírající otec pověří Bulbula zvláštním úkolem: chce, aby ho syn pohřbil ve vesnici vedle jeho sestry. Jenže ta vesnice leží stovky kilometrů daleko, za nepravidelnými frontovými liniemi. A Bulbul to otci, v nepravděpodobném záchvatu odvahy, slíbí.

Situace svede tři sourozence dohromady, aby se všemi svými charakterovými nectnostmi – a s otcovým tělem naloženým v mikrobusu – zahájili road movie po rozvrácené Sýrii. Jejich postup zpomalují checkpointy, na nichž mají vojáci absolutní moc. Sourozenci jim čelí zdvořilostí, pochlebováním, podplácením… vším tím, co by dělal i našinec v podobné situaci. I když si to nemyslí. Realistický příběh rychle nabývá fantaskní podoby. Jeho magie spočívá v průzračném stylu vyprávění, nicméně plném existenciální ironie. Jako v úvodu knihy, když se Bulbul snaží dostat z nemocnice městem plným „anonymních ozbrojenců“ a uzavřených ulic. Použije služeb taxikáře, který by tam vlastně vůbec neměl být. „Po pár minutách se Bulbul pokusil zahnat strach a pověděl řidiči, že mu před pár hodinami zemřel v nemocnici stářím otec. Řidič se zasmál a sdělil mu, že ho minulý měsíc bombardování připravilo o tři bratry a všechny jejich děti.“

Kdybych nemusel nazvat tuto recenzi titulem knihy . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář