Chvění v nemilovaném světě

Underground a alternativa. Dvě spo­jité nádoby, v nichž se potkávají růz­né roztodivné ingredience, které mezi sebou mohou mísit nebo nao­pak reagovat do jisté míry agresivně a přesto vytvářet nová pozitivní sku­penství. Přede mnou leží dvě nové publikace vydavatelství Maťa, které cosi spojuje a zároveň jsou napro­sto odlišné, což adekvátně podtr­huje i jejich odlišný design. Básnic­ko-dokumentární nadčasová poéma v čase bezčasí Pavla Zajíčka Chvění je křehká a vybízí k sebezpytování. Výlov šuplíka od Miroslava Wanka je víc nabitý energií a je faktogra­fičtější. Tyto knihy jsou však přede­vším naplněny poetickou imaginací, která by se měla (jak už o tom kdysi psal Jakub Arbes v romanetu Newto­nův mozek a později to takto reflek­toval Jean-Luc Godard ve svém fil­mu Alphaville) hlavní hybnou silou vesmíru. Obě tato díla však mají ne­vynucené ambice stát se pilíři české­ho kulturního dědictví.

Tento svět je pouhá skica.
Dětská kresba.
Vtělená apokalyptická vize.
Klíč na bílé niti.
Zavřené dveře.
Duše básníků potřísněné krví.
Stigmata v srdci.
Ukřižovaný.
Pocity…
Toužím po lidskosti v blízkost po­pelnic.
(fragment z oddílu Podzim z Chvě­ní P. Z.)

1_chvěníPavel Zajíček (1951) je znám přede­vším coby osnovatel kapely DG 307, která rozbíjela hudební struktury do mozaikovité tříště a paradadaistic­kých absurdních obrazů. Chaos se tady stal řádem a od kakofonických úletů nabyl časem i skvostně melo­dické polohy. Sbírka Chvění je dení­kem, který nepodléhá běžnému toku dění, ale skládá se z podstatných i zdánlivě nepodstatných postřehů napříč minulostí, přítomností i bu­doucích vizí. Je to poezie všedního dne i snových výšin. Záznam běžné reality i niterných prožitků. V oddílu Jaro se Pavel sám zpovídá: „Esote­rický básník nejsem. / Ani jsem ni­kdy nebyl. / Básník… / Neukrývám se ve slovech. / Jen se občas dotý­kám… / Nic vlastně neříkám. / Každý přichází s jiným příběhem. / V jiném očekávání. / Nic neočekávej! / Nech to plynout!“ Tyhle verše jasně vyja­dřují Pavlovu vrozenou plachost, ale i sílu tvořit a vnímat světy kolem sebe s nesmírnou intenzitou. Už „ter­mín“ chvění je klíčem k Pavlově cítě-ní chaosu, který má svůj astrální řád. Esoterika by byla pro Pavla příliš pev­né pouto či laciná pomůcka, protože je schopen vnímat všechna jsoucna i pomocí nespisovnosti i lehkých vul­garismů na úplně jiné úrovni. A jeho básně či deníkové záznamy rozhod­ně nejsou sebestředné, což jasně pro­kázalo i jeho nedávné čtení na Baráč­nické rychtě, kde ho citlivě na kytaru doprovázel Gary Lucas, jenž jasně do­kázal, že přes své hráčské ego dokáže ctít poezii někoho jiného, ač je napsá­na v jiném jazyce, a poddat se zvuko­malebnosti Pavlových textů a sloužit jim par excellence.

Historie
Co s tebou?
Co s tebou?
Něco se houpe ti
Nad hlavou
Historie
Byla a je
Holka pro všechny – to je známý!
Ale až nebude
Co bude
S námi!
(fragment z textu písně Tangrešt z alba Nemilovaný svět)
Tato jednoznačně postmoderní flos­kule dává nahlédnout do vidění Míry Wanka (1962), předního člena for­mací FPB a Už jsme doma. Už to, že na konci je vykřičník a ne otazník, je zcela signifikantní. Kniha Výlov šup­líka není jen souborem textů pro skupiny Už jsme doma, FPB, Divize T a Pluto, ale z valné části díky dobo­vým rozhovorům historiografií naší hudební alternativní scény od počát­ku osmdesátých let minulého stole­tí až k dnešním dobám. Míra Wanek je dokonale schopen spojit své bás­nické seance a hudebním doprovo­dem, ale ony obstojí i samy o sobě. Nicméně velkým přínosem dané pu­blikace jsou částečně dosud v češti­ně nepublikované rozhovory, kde se sice jednotlivá probíraná témata po­někud dublují, ale to rozhodně není na škodu věci. Můžeme zde nahléd­nout do inspiračních zdrojů Míro­vy tvorby, ale jsme zároveň svědky vskutku historických událostí a reá­lií. Navíc má kniha podrobné komen­táře ke vzniku jednotlivých opusů a bohatou fotografickou dokumenta­ci. Poezie se tady skvěle kloubí s fak­tografií, o níž by málokdo mohl za­svěceněji promluvit, než právě Míra Wanek.

Přidat komentář