Kniha O hudbe a dobe, přinášející rozhovory, které vedl slovenský virtuózní kytarista David Kollar se svými patnácti hudebními kolegy a přáteli, je mimořádná hned z několika důvodů. Předem je ale dobré si uvědomit pár fakt. Zaprvé, jak bylo řečeno, Kollar i zpovídaní jsou především muzikanti. A za druhé, Kollar je jistě skvělý hudebník, rozhodně ne však žurnalista.
Takhle vypočtené by to mohlo signalizovat jediné, a sice přiznání jistých omezení, třeba v tom, že by bylo naivní očekávat například hluboce filozofující odpovědi, snahu o velký přesah do jiných oblastí. Vůbec to ale nevadí, kvůli tomu knihu Kollarových rozhovorů neotevíráme. Ostatně, tak jednostranní zase zpovídaní umělci rozhodně nejsou. A pokud jde o Kollarův novinářský vedlejšák, ani zde nevadí, že v otázkách někdy mluví i o sobě, jsou někdy delší, zkrátka, že se nevědomky prohřešuje proti těm „našim novinářským pravidlům“. Opět, nevadí to, přispívá to naopak k navázání kontaktu, k přiblížení se, a nám čtenářům to také umožňuje lépe vstoupit do dialogu, nemluvě o tom, že pokud David Kollar hovoří i o svých osobních záležitostech, problémech, vůbec to neruší, naopak – je nám tím bližší.
Davidu Kollarovi se podařilo to, o čem si mohou jiní nechat jen zdát: ze slovenského Prešova se mu povedlo proniknout na světovou scénu a koncertovat i nahrávat se skutečnou první ligou. Namátkou pár jmen: Pat Mastelotto a Trey Gunn (oba mj. King Crimson), Arve Henriksen, Eric Truffaz, Christian Fennesz, Steven Wilson… Získal si jejich úctu a respekt, což jistě není jen tak, zároveň se s řadou z nich spřátelil. Ani to není jen tak…
Ale zpět k rozhovorům… Vznikaly během nucené uzávěry posledního roku, kdy odpadaly koncerty, byly vyhlašovány všemožné zákazy a hudebníci zůstali odkázaní na svá domácí studia a on-line komunikaci, to v lepším případě. Není tedy divu, že jedno ze stále se objevujících témat se věnovalo právě tomu, jak se ten či onen (ale také Kollar sám) vyrovnává s těmito devastujícími podmínkami. Již samo o sobě je to velice zajímavé, a vlastně i návodné, ne každý z nás je sice muzikant, omezení jsme však pociťovali všichni, a i my jsme se s nimi museli nějak popasovat.