Než se Vojtěch Jirásko (*1976) začal zabývat měditepectvím, absolvoval Akademii výtvarných umění v grafickém ateliéru jurodivého Vladimíra Kokolii. Ke kovu se dostal prostřednictvím česko-australské výtvarnice Evy Kollerové. Na svém kontě má řadu realizací, například svítidla v restauraci Vikárka na Pražském hradě, a samostatných výstav. Prozatím poslední se uskutečnila v roce 2015 ve Valdštejnské lodžii v Jičíně.
Ivan Wernisch (*1942) je autorem textu písně Šel pro krev, kterou měli ve svém repertoáru a) Olympic, b) Taneční orchestr Československé televize, c) Plastic People of the Universe. Správnou odpověď zaškrtněte. Kromě toho napsal přes čtyřicet básnických sbírek. Zajímavé je, že se nikdy neodklonil od poezie a nepokusil se napsat delší prózu nebo dokonce román. Dlouhá léta byl autorem úzce spjatým s nakladatelstvím Petrov, respektive Druhé město, jenomže, jak praví přísloví, nic netrvá věčně, ani láska Martina Reinera k jeho kmenovým autorům, viz kauza Michal Viewegh. Od roku 2020 spolupracuje Ivan Wernisch ponejvíce s nakladatelstvím Malvern, v němž vydal sbírky Don Čičo má v klopě orchidej (2020), Ztroskotanec na břehu atlantském (2021), Zeleně bliká Hilversum (2022), Lunojasno, když kolovrátky (2022).
Ivan Wernisch se nikdy nezdráhal předělat svoji už v minulosti vydanou báseň a znova ji zařadit do nové sbírky, protože tvrdí, a má recht, že v jiném sousedství zase jiných básní získává báseň jiný, nový smysl. Čtveřice jeho posledních sbírek může v někom vzbudit dojem, že se starý pardál opakuje a vykrádá sám sebe. Ó kdežpak. Jde o svrchovanou koncepční záležitost.
Domeček pro panenky je z jiného kadlubu. Nápad propojit Ivana Wernische s Vojtěchem Jiráskem jako rovnocenné partnery vzešel od majitele nakladatelství Malvern Jakuba Hlaváčka. Oficiální anotace tvrdí, že jde o fantaskní a obrazotvornou grafickou knihu-komiks. Textu v ní není mnoho a není to ani potřeba. Nevyřčené dopoví obrázky. Černá, bílá a odstíny šedi jim dodávají místy až hororový nádech.
V domečku pro panenky je zrcadlo, v něm pán, který si obléká kabát, bere z věšáku klobouk, zlehka se ukloní a odchází. V zrcadle se objevila baba s koštětem. V koutě u vychladlých kamen se probouzí Žz, duch přeludného lesku. To už je večer? Žiletkář za vraty pustého průjezdu se chvěje hrůzou. Ó svatá Nemravo, potěcho starců, dej nám zapomenout na naše hříchy. Zlá očka, zlá, se polykavě rozhlížejí.