Jsou země, jejichž vnější obraz se proměnil v klišé. Když se řekne Irák, většina čtenářů si pravděpodobně vybaví muže ve vojenských uniformách, náboženské fanatiky v orientálním outfitu, zbraně, výbuchy a trosky. Totéž ostatně nabídne vyhledávač. Z této obrazové zkratky se zcela vytrácejí Iráčané – civilisté. Román spisovatele, ilustrátora, novináře, básníka a scenáristy žijícího v Bagdádu nabízí pohled za toto klišé. A to, co uvidíte, v mnoha ohledech překvapí.
V Bagdádu zmítaném teroristickými útoky není snadné najít tělo příbuzného, pokud se stal obětí jednoho z výbuchů. A pokud se vám to podaří, nemusí být v celku. Zato tělesných částí na doplnění je nadbytek… Tak začíná klíčový příběhový vzorec. Ostatně převzatý ze skutečnosti, autor románu pracoval v r. 2006 pro BBC a podobné scény v Bagdádu vídal. Román názvem odkazuje na Frankensteina Mary Shallyové – jenže tam šlo o faustovský příběh objevitelské sebedůvěry a překonávání lidských hranic. Saadáwího východisko je podstatně skromnější. Jeho postavy se pouze snaží žít normální život.
Stařena Eliševu stále čeká na dávno mrtvého syna Daniela; vetešník Hádí je mluvka a zároveň spouštěč frankensteinovské zápletky; bezskrupulózní obchodník s nemovitostmi, lépe řečeno šmelinář Faradž se snaží ještě víc zbohatnout; mladý novinář Mahmúda z časopisu Pravda chce zjistit pravdu… Vzhledem k teroristickým útokům je příběh od počátku zvláštně přeexponovaný. Postavám do každodenní existence neustále strkají nos dějiny. Velká historie se prolíná s tou intimní. Právě tak dojde ke zrození frankensteinovského monstra, které golemovsky děsí obyvatele Bagdádu. A k tomu, aby se udrželo pohromadě, potřebuje neustále doplňovat chátrající kusy vlastní tělesnosti.
Krvavý příběh přitom nabízí povědomé rysy. Eliševin syn Daniel se ocitl ve válce jen proto, že ho do mobilizačního střediska dovlekl politicky kovaný spoluobčan. Charakterizovaný jako „partajník“, zkrátka ideově zapálený důvěrník stávajícího režimu. Že jde o režim baasistický, čili režim Saddáma Husajna, je celkem jedno. Jde o použití vojenské služby k ideovému tmelení státu, což známe. Eliševin Daniel se vzpíral službě, protože chtěl dostudovat na vysoké škole hudbu. Jeho rozbitá kytara se pak ocitne v prázdné rakvi, protože tělo se rodině z války nikdy nevrátilo. Tato metafora získá další význam, když se do Eliševina života připlete monstrum složené z kusů cizích těl. A tanec záměn vyvrcholí, jakmile se Daniel zdánlivě vrátí domů. Kvůli čtenářskému požitku nelze prozradit víc.
Další a další povědomé rysy vystupují z barvitého příběhu: šmelinář Faradž má spadeno na dům staré Eliševy, která ho ale odmítá prodat, dokud se její syn nevrátí. Povědomá jsou také trápení novináře Mahmúda – se šéfem i s nedosažitelnou ženou, ostatně přítelkyní šéfa. Karneval typů doplňují Američané pokoušející se v zemi obnovit pořádek po porážce Husajnova režimu. Plukovník Surúr, místní bezpečnostní expert, by s nimi rád spolupracoval. Jenže připadá mu, že ho přehlížejí – anebo jen využívají jeho informace. Plukovník Surúr se přitom k odhalení přízraku, který děsí Bagdád, pokusí využít i služeb těch nejpovolanějších – astrologů.
Postupně vychází najevo, že frankensteinovský netvor mé své poslání – pomstít se všem vrahům lidí, z jejichž těl se skládá. Při nutnosti pravidelně svou tělesnost obměňovat je to nesplnitelný úkol. Z románového hemžení vyplývá otázka, jestli je vůbec možné naplnit spravedlnost. A je spravedlnost univerzální? V příběhu se prolínají islámské, křesťanské a židovské motivy, je ostatně situovaný ve čtvrti, která je proslulá různorodostí svých komunit. A překvapením pro čtenáře nejspíš bude, že ti vzdálení Iráčané žijí nakonec velmi podobné životy jako my. Román ostatně vyniká historickou ironií, již pokládáme za středoevropskou – například když úřady oslavují dopadení frankensteinovského monstra, jenže ve skutečnosti…
V r. 2011 se autor stal prvním Iráčanem, který dostal International Prize for Arabic Fiction, známou jako „arabský Booker“. Anglický překlad knihy se r. 2018 se propracoval na shortlist Mezinárodní Bookerovy ceny.
Frankenstein z Bagdádu je působivým varováním před společenským rozkladem, který dosáhl stupně, odkud už není návratu. A politické a mediální ovzduší jen přispívá ke zhoršování situace. – Román je možná především dokladem nicotnosti novinářské práce ve společnosti, jež je zásadním způsobem narušená.