Hovada usmrtí stoka: Töhötöm & kol.

Hudební biografie pochopitelně a nepřekvapivě vznikají jen o těch slavných a populárních muzikantech, ale u formátu cestovních deníků naštěstí komerční dopad nemusí být pro výsledek důležitý. Na jednu stranu si tak netřeba namlouvat, že souhrnné vydání zážitků ze společných evropských turné pražských alternativních kapel OTK a Lyssa z let 2014, 2018 a 2023 bude zajímat příliš těch, kteří se nepočítají mezi jejich příznivce, na tu druhou ovšem po jejich přečtení lze snadno dojít ke zjištění, že i bez znalosti protagonistů jde o čtení zábavné a poodkrývající leccos z fungování komunity, ve které se pohybují. Ale stejně tak nic nebrání tomu přistoupit k textu jako k beletrii; realita totiž v tomto případě často hravě překoná i sebebujnější fantazii.
Nezasvěcený a s historií kapel neobeznámený čtenář může předem snadno nabýt představy, že u dvou koncertních cest na trase Německo-Francie-Španělsko a u třetí ze Srbska a Rumunska přes Maďarsko, Slovensko a Rakousko se nelze obejít bez přehánění, protože co tak výjimečného by asi kapely, které na vždy zhruba desítce vystoupení hrají pro řádově desítky posluchačů, mohlo vůbec potkat? Opak je pravdou: ve všech případech jsou dotyční doslova magnetem na bizarní a neočekávatelné zážitky. Chvílemi si tak jejich líčení nezadá ani se slavnou verneovkou Cesta kolem světa za osmdesát dní – ani Phileas Fogg by totiž z některých nastalých situací nevybruslil lépe. Frontman tria Lyssa Petr Somogyi, mezi přáteli přezdívaný Töhötöm, který je většinovým autorem těchto původně jen na internetovém blogu zveřejněných „lůzrovských zápisků“, navíc skvěle vládne jazykem, má úžasný cit pro barvitá přirovnání, vtipné podoteky i sarkastické poznámky. Jednotlivé situace tak dokáže vylíčit tak brilantně, že lze místy získat pocit, že sledujete filmový dokument. Není potřeba znát všechny herce ani souvislosti k tomu, aby jednomu došlo, čeho pozoruhodného je tady svědkem. Vedle toho je ale autor svědomitým průvodcem – nikdy neopomene zmínit lokální zvláštnosti, turistické kuriozity či seznámit nás s naturelem místních obyvatel – ať už v roli diváků koncertů, či pořadatelů akcí a hostitelů kapel. A ano, pokud se někdo těší z představy bohémského života rockerů, pro něž jsou samotné koncerty jen pouhou předehrou k divokým večírkům po nich, i on si u četby dostatečně užije. I když – jak se ukáže – se do tohoto oblíbeného stereotypu někteří ze zúčastněných dostanou tak trochu proti své vůli. „…Ondřej dlouho mluvil mezi písničkama anglicky, což mělo dvě nevýhody: vlivem vermouthu mluvil složitě a lidi tady moc neuměj anglicky. Ale zase se OTK zapsali v Barceloně jako politická kapela, která bojuje za mír v Afghánistánu a usiluje o celosvětové vypnutí internetu – publikum to ocenilo bouřlivým aplausem…“ Zkrátka máte-li kapelu, anebo ještě lépe, vždycky jste ji chtěli mít, a nějak se to nikdy pořádně nepovedlo, je tohle čtení přesně a právě pro vás. A pokud ke zmíněným nepatříte, alespoň máte šanci pochopit, co na tom všechny ty blázny tak bere.