Zachytit Fujakovu košatou uměleckou osobnost v knižním rozsahu je zcela v řádu věci. A hudebnímu publicistovi, estetikovi, pedagogovi a také bubeníkovi-konzervatoristovi Ľubomíru Pavelkovi se podařilo napsat a z Fujakových textových materiálů sestavit pochopitelně nikoliv vyčerpávající (to nejde), ale svrchovaně informovaný, pestrý a k dobru věci zhutněný portrét osobitého hudebníka, skladatele, teoretika umění, sémiotika, vysokoškolského pedagoga, organizátora kulturního dění, publicisty atd. atd.
Úvod knihy tvoří užitečná Pavelkova stať na pomezí kritické biografie, přehledu nejdůležitější tvorby a úvah nad Fujakovým dílem, které autor nazývá „kaleidoskopickým“. Což je příměr vážně přesný. Ač může pouhý soupis umělcových činností působit krajně různorodě, hodíme-li jednotlivá různobarevná a různotvará „sklíčka“ skladeb soudobé hudby, poťouchlých písní ve spektru „od dechovky po Zappu“ (jak Pavelka popsal repertoár alternativně rockové kapely Teória Odrazu), kabaretu, elektroniky, improvizace, divadelně-hudebních performancí, happeningů či teoretických pojednání do krasohledu, vytvoří konzistentní obrázek. Byť nikoliv snadno dešifrovatelný obrázek, a to je dobře.
Do druhé části knihy shrnul Pavelka sedm vybraných rozhovorů z let 2006 až 2024 třeba z časopisu Hudobný život či Jazzport. Což byl vzhledem k autentičnosti a bezprostřednosti odpovědí, sebe-charakteristik, vyjádření se k…, vysvětlení, či naopak ironických až mlžně mystifikujících vyjádření (viz zábavná diskuse „Mne“ je úplne jedno, kto som z periodika Rozum – Rozhovory a rozmýšľanie o literatúre) výborný a knihu oživující nápad: „Odkdy píšete poezii?“ „Poezii? Tak tu nepíšu, a když už, tak jen v duchu známého Magrittova výtvarného gestotextu Toto není dýmka…“
Samotný editor pak pořídil poslední a nejnovější z rozhovorů, což mu umožnilo usoustavnit „příběh“ a doplnit fakta zatím nevyřčená/nenapsaná.
Největší část svazku pak po zásluze patří Fujakovým esejům a úvahám. Třeba o teorii tzv. kulturní periferie (Ambivalentnosť periférnosti) nebo o americkém skladateli, publicistovi a aktivistovi Bobu Ostertagovi (Sfejsbukovaný antropocén v dobe plastovej). Zbylo místo i na vtípek – nebo chcete-li hluboký literární odkaz na legendární Cageovu (ne)kompozici 4’33. Ano, Fujak jí vysekl poklonu čistě bílými stránkami 4 a pol strany textu ticha Johnovi Cageovi (1 strana = 1 minúta). V bibliografické poznámce Pavelka uvádí, že jak rozhovory, tak eseje pro potřeby knihy krátil, pochopitelně s Fujakovou autorizací. Nesrovnával jsem texty s těmi původními z různých sborníků Fujakovy domovské Univerzity Konštantína Filosofa či publikovanými v periodiku Vlna, ale zestručnění není nijak poznat a jistě bylo k dobru věci.
Velkoryse pojal editor fotodokumentaci s řadou historických snímků, včetně záběru klanu Fujakovců z roku 1908, Fujaka jako žáčka ZŠ Žatec, sedícího v nenáviděně povinném pionýrském kroji při představení za pianinem, a také Teórie Odrazu řádící na pódiu. Pitoresknost se tu potkává se seriózností, což také dobře vystihuje povahu Fujakovy tvorby v její žánrové rozmáchlosti. Nemůže chybět ani podrobně zpracovaná diskografie a soupis hudebních a multimediálních děl. Ovšem zásadní je především „externí“ digitální součást knihy, hudební kompilace, dostupná přes QR kód nebo „kliknutelná“ na bandcampu vydavatelství Hevhetia. Kolekce ale funguje i sama o sobě. Takový „Fujak v kostce“, ve čtyřiceti názorně vybraných kusech, rozdělených do čtyř žánrově soudržnějších částí: Skladby (zjednodušeně charakterizované kompozice soudobé hudby, včetně spolupráce s Marianem Vargou), Ex-peri-menty (opět dejme tomu artificiální diskurz, ovšem zahrnující i volnou hudbu, odkazy k jazzu nebo třeba sestřih ze site-specific zvukového happeningu Síla sila), Alternativy (od svébytného post-punku Teórie Odrazu až k ukázkám z recentních projektů, jako je abstraktní kabaret transVAXitions!) a Piesně (nadžánrové akustické trio Ne:bo:daj, spolupráce se Zuzanou Homolovou, s Janou Lewitovou a Vladimírem Mertou při improvizaci na němého filmového Jánošíka z roku 1921 atd.)
Zkrátka ve svazku najdete vše, řečeno s Woody Alienem (abychom využili umělcovy vlastní slovní hříčky z názvu kompozice), co jste kdy chtěli vědět o Fujakovi, ale báli jste se zeptat.