Jakub Šofar

KYSELINOU? (DRUHÝ POKUS)  Doktorovi bylo zrovna ten den 33 let. Už byl sice velký kluk, ale proti Petrovi, Oldovi a Zdendovi jen takové pískle. Ale když mohli do Mariánských Lázní jezdit za kyselinou metakřemičitou tak rozdílní hosté jako starý Renault nebo V. B. Třebízský, proč by to nezkusili na jednu noc tihle čtyři.
Vzali to zgruntu, jako když se slepci ztracení v labyrintu (tam jsou všichni slepci) drží pořád jedné strany a každou škvíru, každou nerovnost pořádně svými prsty prozkoumávají. Vybrali si stranu a té se drželi. Pili Mariánské Lázně zespoda a zleva.  Kolem 22.00 došli ke kasinu. Tady se taky něco točí? řekl doktor odvážně, byl  to nakonec jeho den. Jdeme do toho, řekli ti starší a zkušenější.
V přízemí seděla napajcovaná osoba ženského rodu. (Poznámka: O více než dvacet let později by ji čeští novináři popsali nejspíše jednoznačněji, kterákoliv žena, která není pidlooká, podvyživená, tlustá nebo úplně mrtvá, je nazvána dračicí.) Co vás sem pánové přivádí, začala partii poměrně nečekaně, a doktor se musel zamyslet.  Pak se jí podíval do očí a řekl: Jsme sice na cestě, jen tudy procházíme, nicméně si musíme udělat pořádek v hodnotách. A taky si dát panáka.
Tak to jste na správném místě, řekla osoba (budoucí dračice – viz), prosím vaše občanské průkazy. Doktor ho dal první, protože to byl jeho den.
Pan doktor? řekla osoba, jen tak, a když si prohlédla jakýsi seznam v počítači,  dodala: Pan doktor u nás ještě, zdá se, nebyl.
Nebyl, řekl pan doktor.
No tak to vystavíme průkazku, to se musí. Zatímco z panenské legitimace dělala nečistou, doktora si odvedl jakýsi štolba, od oka mu vybral sako s kravatou, a trefil se přesně. Ostatním stejně tak.
Když vyšli všichni čtyři v cizích sakách a kravatách do prvního patra, řekl Olda:  Tohle já nemůžu vidět, když se zbytečně utrácejí peníze, počkám na vás na baru.
Doktor si šel koupit žetony. Prosil bych za pět tisíc korun. Muž s tváří bývalého účetního se zeptal: padesát za sto, nebo pět za tisíc?
Doktor nevěděl, ale pak ho napadlo, že jenom prochází. Prosil bych jeden za pět tisíc. Přece nebudu svoji odvahu drobit. Chci se se štěstěnou poprat jako čestný muž. Chci být důstojný protivník Osudu. Řekl to samozřejmě s malým „o“, ale psát je nutno s velkým „O“.
Stihl ještě doběhnout ke stolu s ruletou a ten svůj jeden žeton položit na pole „sedm“, a hned po tom krupiér oznámil konec sázení. Co by asi na sedmičku říkal kmotříček Pascal, který tohle hejbadlo vlastně vymyslel. Ruleta místo perpetua mobile, jaký to důkaz lidské emancipace.
Kulička se začala hřmotně valit očíslovaným talířem a Doktora hned napadlo, že takový zvuk asi slyšel hrdina Foglarova románu Běh o první místo, Ruda Solnar, kterému jedinému ukázal spolužák Danner svoji monumentální stavbu z krabiček od sirek, ve které byly elipsovaté chodby, a když se do nich shora hodila kulička,  tak se s rachotem prokoulela celou tajemnou stavbou a vyběhla nečekaně někde  dole. Zase labyrint, pak ještě napadlo Doktora, ve stejné chvíli, kdy kulička v kasinu v Mariánských Lázních skončila na čísle 21.
To je dělitelné sedmi, řekl Doktor, to je dobře. A všichni tři byli rádi, že už to mají za sebou. Ta hrůza kdyby náhodou vyhrálo číslo sedm. To mi povídej, řekl Petr, i když věděl, že pět tisíc si Doktor vydělá za měsíc a půl.
To nám to pěkně vychází, řekl Zdeněk, jdeme toho Oldu vyzvednout, aby neudělal nějakou ničemnost.
Olda zatím na baru objednal čtyřikrát Four Roses, a když tam jeho soudruzi přicházeli, zrovna strkal nos do jedné sklenice. Čmuchal a čenichal, postavil panáka na pult a řekl: Tohle není Four Roses, tenhle dryják teda pít nebudem. Zaplatil 750 korun a bylo hotovo. Úplně dotočeno.
Ještě si šli všichni čtyři vytřást rákos a Doktor říká Oldovi: Ale asparágus by sis možná mohl dát. A Olda sežral na to tata všechen asparágus v lobby prvního patra, včetně toho na ženské toaletě a na toaletě pro vozíčkáře.
V přízemí pak odevzdali saka a kravaty bez jediného slova, protože na ně čekala ještě dlouhá cesta.
Kyselina metakřemičitá, kyselina metakřemičitá, kyselina metakřemičitá, mudroval Petr, co to je proti Osudu. Nedali byste si někdo panáka?

Přidat komentář