Martin Machovec je nepochybně největším znalcem české undergroundové literatury. Napsal o ní řadu studií, sestavil sborníky na toto téma, které vyšly česky (Pohledy zevnitř), anglicky (Views from the Inside) i polsky (Czeski underground). Je autorem knihy Writing Underground: Reflections on Samizdat Literature in Totalitarian Czechoslovakia. Edičně připravil desítky publikací neoficiálních českých spisovatelů a v prostředí kulturního podzemí se pohyboval od raného mládí. Pětisetpadesátistránkový soubor jeho statí tedy nemůže v žádném případě být zklamáním.
Jde o shrnutí dvaceti prací, většinou již dříve publikovaných, ale přitom těžko dostupných. Vznikaly během třiceti let, vždy v určitém kontextu. Proto zde vedle rozsáhlých a důkladných literárně historických studií najdeme i články, v nichž se Machovec věnuje tématům spíše okrajovým, například Morgenstern a Bondy (původně doslov ke knižnímu vydání Bondyho překladů básní Christiana Morgensterna). Některé ze svých prací Martin Machovec napsal v angličtině (často pro zahraniční literárněvědné konference) a teď je pro toto knižní vydání přeložil, někdy své starší texty zásadně přepracoval.
Machovec v úvodu přiznává určitou nevyrovnanost knihy, danou už principem jejího vzniku: upozorňuje třeba, že „až příliš pozornosti je věnováno dílu Egona Bondyho, a to na úkor jiných undergroundových autorů.“ Tohle ale vůbec není problém, Bondyho tvorba je pro Machovce již po desetiletí důležitým tématem a vesměs jde o cenné příspěvky.
Jen zcela výjimečně Machovec ve svých úvahách přestřelil. Na straně 206 čteme: „Hlavsa dal dohromady skupinu, s níž hrál skladby Velvetů, ale pojmenoval ji po skladbě jiného z tehdejších průkopníků amerického undergroundu, totiž po skladbě Plastic People Franka Zappy, k níž ještě dodal slova ,of the Universeʻ – snad jako připomínku slov ze skladby Yer Blues Johna Lennona.“ V odkazu na Beatles se ovšem Machovec nepochybně mýlí. Bílé dvojalbum vyšlo 22. listopadu 1968, tedy asi dva měsíce po vzniku Plastic People. I když si svůj název nedali hned, určitě to udělali dřív, než mohli slyšet Yer Blues. Nikdo ze zakládajících členů skupiny ostatně takovou verzi svého pojmenování nikdy sám nezmínil.
Všechny zařazené Machovcovy studie jsou pozoruhodné, zvlášť bych tady vyzdvihl dvě: Umělecké experimenty hudebníků českého undergroundu a Motivy „apokalypsy“ jakožto významný prvek undergroundové literatury doby „normalizace“. Obě vznikly již v roce 2009, ale publikovány zatím byly jen v angličtině a italštině. Autor v nich uvádí mnohé zajímavé historické paralely, cituje třeba text Pavla Zajíčka Noví bojovníci a připomíná, že jde o zřetelnou narážku na slavnou dělnickou píseň Vězeňská. (Tady připomeňme, co Machovec už dál nepovažoval za nutné dodávat, protože příslušníkům jeho generace je to dobře známo: napsal ji Norbert Zoula (1854-1886), novinář a anarchista. Rakousko-uherské úřady ho věznily, v kriminále se nakazil tuberkulózou, zemřel v emigraci v USA. Píseň pak využil Antonín Zápotocký pro název svého románu, samozřejmě se jí zmocnila komunistická propaganda: „I kdybychom padli všici / vstanou noví bojovníci / prapor rudý zavlaje.“)
Zajíčkova parafráze jistě má sarkastický podtón, v podstatě však jde o podobně optimistické poselství – jen ti bojovníci se šikují pod praporem undergroundovým: „vstávaj noví bojovníci / nadšený a chápající“. Už to tak chodí, že tvorba vznikající v podzemí se nakonec dostává do čítanek. Martin Machovec však přesvědčivě dokládá, že česká undergroundová literatura přinesla nezpochybnitelné hodnoty, které tu zůstanou bez ohledu na to, jaká zrovna bude politická situace.