Kapitán Žralock se vyznačuje znepokojivým „pohledem bulteriéra“, ale jeho vizáž na něm není zdaleka to nejhorší. Prchlivý, násilnický, vynalézavý… a podivným způsobem vtipný. Arthur Conan Doyle zkrátka stvořil postavu, která pobaví, protože karnevalovým způsobem staví obvyklá pravidla chování na hlavu. Doyle navíc prokázal při psaní příběhů o kapitánu Žralockovi další ze svých mnoha talentů. Kromě ustavení žánru „velkého detektiva“ stál s kapitánem Žralockem u založení svérázného žánru moderní literatury, jímž je „humorné psaní o drsňácích“, v tomto případě o pirátech.
Dnešní čtenář si tuto knihu pravděpodobně zařadí do literatury pro děti a mládež. Odhaduji, že po Žralockových příbězích sáhnou rodiče, aby je pořídili pro své potomky – a pak se budou spolu s nimi chichotat nad těmi poněkud praštěnými dobrodružstvími. Kapitán Žralock je totiž především hypertrofovaný hrdina, který podvratným způsobem zpochybňuje kult mužnosti, autority a vedení týmu.
Karneval vtipu přitom funguje tak dobře možná proto, že A. C. Doyle mohl čerpat z vlastní zkušenosti. Především sám zažil plavbu na velrybářské lodi. Kromě toho se narodil v Británii, takže mohl vycházet z její bohaté námořní historie. Patřily do ní i příběhy o pirátech, které původně čtenářstvo hltalo jako druh bulvární dobrodružné literatury. Boom nastal už v osmnáctém století, ostatně i Daniel Defoe se svým Robinsonem Crusoe vycházel zřejmě z publikovaných „dobrodružství z první ruky“, tedy příběhů pirátů a námořníků, se kterými se tehdy nakladatelé snažili udělat terno. A. C. Doyle se tedy mohl opřít o něco, co vycházelo ze sdíleného povědomí Británie jako námořní velmoci.
Ze suchozemské České republiky to vypadá jako nefalšovaná exotika. Zvláštní ale je, že Doylův humor v příbězích kapitána Žralocka předznamenává ironickou školu českých humoristů. Ten, kdo má rád Limonádového Joea nebo Bohatýrskou trilogii, bude se s kapitánem Žralockem cítit jako doma.
Ostatně, Žralockovy příběhy plnokrevně přeložil Petr Matoušek („tlumočit Žralockovy rejdy do češtiny bylo skoro jako proplouvat úžinami chilsko-argentinského souostroví Ohňová země k mysu Horn, což na pirátských mapách bývala nejobávanější námořní cesta planety: samé nástrahy, spodní proudy, maják nikde“). Matoušek knihu doplnil vyznavačským doslovem, v němž připomíná šíři zájmů sira Doyla, včetně jeho obrany lidských práv. Šťavnatý humorista, který si v povídkách o kapitánu Žralockovi dělá legraci z bizarních tělesných trestů v podání pirátů, byl ve skutečnosti přesvědčeným obráncem lidských práv. Do národní i mezinárodní diskuse zasáhl odsouzením koloniálních zločinů v Kongu, stejně jako bezpráví v konkrétních trestních případech nespravedlivě obviněných v Británii.