Lauri & Jaakko Ahonenovi: Sojčák

sojčákSojčák z Arga? Co je zač? Další z řady skvělých komiksů beze slov. Tedy málem beze slov. Atmosférou i výrazově v jedné řadě třeba s Thomasem Ottem nebo Edwardem Goreym. Autoři: bratři Lauri & Jaakko Ahonenovi. Původem z Finska. A pro pasivní konzumenty na zadní straně obálky žádané indicie: „moderní pohádka pro dospělé“ + „jak Disney potkal Kafku“. Ovšem co je dneska „moderní“, co je „pohádka“, kdo je „dospělý“? A Disney se mohl s Kafkou potkat už třeba před sto lety. Indicie k ničemu. Titulní sojčák je na tom podle všeho dost bídně: žije se skomírající, hysterickou matkou, která si ani v závěru své bídné existence nepřestává nárokovat synův život jako projekční plátno pro své neurózy. Otec je po smrti, sourozenec nejspíš taky – nebo uletěl. Sojčák má k dispozici parádní dům, málem prototypický „haunted house“, jako vystřižený z filmového hororu. Anebo ze světa zmíněného Goreyho. Na stěnách desítky, možná stovky portrétů slavných předků, k nimž obdivně vzhlíží, a pak už jen strmá schodiště, nekonečné chodby, pokoje, a všude zatlučená okna. Matka totiž pěstuje ve svém dítěti odmalička víru, že žije v ráji, zatímco venku, mezi „těmi druhými“, je peklo. A tak sojčák trpně snáší matčin pocit méněcennosti a bloumá zešeřelým architektonickým skvostem, děsí se, strachuje, poulí své beztak už velikánské oči… Architektura a film hrají v komiksu bratrů Ahonenových důležitou roli. Možná důležitější než samotný příběh. Ten sice není vyloženě řídký, ale jeho lineární vývoj se dá předpokládat, a to včetně finále. To je minus. Album drží nad vodou suverénní výtvarná stránka. Dynamický střih a vynalézavé „architektonické“ záběry formují sojčákův svět rychleji než pár zbytných slov. Co má album z Disneyho? Výtvarnou kvalitu? Hrdinu ze zvířecí říše? Fakt, že v devětadvacátém roce zabloudil mikymaus do jednoho z haunted houses zahrát na piano kostlivcům k tanci? Co má z Kafky? Úzkost, předtuchu, proměnu? Finále je ve znamení smrti a převzetí hlavní role na vlastní opeřená bedra. Sojčák není nikdy sám, matka je s ním i po smrti. Závěr? Skvělá předloha pro tříminutový animovaný film, existenciální horor s psychoanalytickým podtextem. Vhodné pro malé děti, když zlobí. A pro ty velké jako překrm třeba ke Kubrickovu Osvícení. I v závěrečných sekvencích Sojčáka se totiž potemnělými stránkami rozlije na chvíli světlo. Jako komiks pak kniha nadchne výtvarně, literárně mírně zklame. V originále se album jmenuje Pikku Närhi. A komiks se řekne finsky „sarjakuvat“.

Argo, 2016

Přidat komentář