Básník, překladatel a kolážista Jan Gabriel se narodil v roce 1949 v Praze. Absolvoval Střední knihovnickou školu, poté byl zaměstnán jako knihovník; dnes je redaktorem deníku Hospodářské noviny. Podílel se na redigování samizdatového sborníku Doutník (s P. Řezníčkem), po roce 1989 přispívá především do revue Analogon. Žije v Praze. Na počátku sedmdesátých let se potkal se surrealismem, jehož lyrické, poetismu blízké poloze je ve své poezii i svých kolážích věrný dodnes. Jeho životní devízou je: „Šeptej.“
Bibliografie: Možná zvířata spíš jen větev (Torst, Praha 2001), Kůže orloje (Sdružení Analogonu, Praha 2004).
Po dlouhé době
O co se opřít
Kam zahnout když se rozpršelo na konci
ulice
Ještě že dálky zůstávaly dálkami
Stárnoucími ostrovy
Chtěl jsem se jen kolébat jako koráby
Zaprášené ale trpělivé klíčové dírky
Mohly by to být i zrezivělé čluny
Kulisy rozprodávané na metry
Nebo vajíčka plná likérů
Tak dobře: Rozbalte mě
Krajiny už ničím nepřipomínají malé dítě
Hádanku plyšové zahrady
Dnešku
Představa obrazu
Je stejně malá nebo velká
Podle toho jak ostrý je sekáček na maso
Kdo ví už nic nečeká
V křoví je právě to co tam má být
Svázané otýpky mraků
Jako by mělo zase pršet ve tvářích těch
které jsme nechali odletět
Protože nemají drobné odkládají účesy
Už i úsvity
Jedni se radují z vítězství
Druzí přemýšlejí o tom jak co nejdéle
zůstat nezvěstnými
Jak vyjít z módy a nepřestat se divit
Dívej se jen do modré
I spalničky mají své dny
Ještě jednou
Potleskem
Nebo jen napříč
Vůně parfému hned vedle uschlého listí
Blíží se tmou záclon
Drnčí loktem jako by se neměla kam
posadit
Pláště doktorů jsou už narychlo
počmárané
Příštím zraněním
Jen kolik zouváků je ve všech obrazech
Až to bude mramor
Setkáme se ve starožitnictví
Nenápadném jako kapky v koutku oka
Na jeden výslech je toho až až
Flaubert ji oslovoval Drahý mistře
(Aleně N.)
Z dekalků George Sandové stále
vyvstávají krajiny
Třebaže jsou dávno zamčené
Jako některé velmi staré dopisy
Plné vápna jisker a klobouků
Které jsme nestačili ani přečíst
Protože se setmělo a nikdo nebyl tak
oblíben
Aby vylezl z díry a posadil se
Některé ruce jsou tak dlouhé
Že na jejich koncích nás čekají jen další
odjezdy
Nikdo si nemusel přepudrovávat nos
tankovat dřevo ani kreslit
Stačilo rozevřít pohozené knihy a jejich
ilustrace
Prozářily celý sál
Všechny skuliny do nichž jsme nahlíželi
stejně hladově
Jako do talířů číšníků vynášených na
světlo
Jako tlapky nebo bouře
Rozvěšené v protějších oknech
(Barometr na uhlí)
Další autoři od písmene G: Jiří Gold (Sutě: písky: drtě, 2000; Ze dna na den, 2003; …in vento scribere, 2004; aj.), Jiří Gruša (Grušas Wacht am Rhein, 2001; Právo útrpné, 2003).
Pozn.: Slovem „současné“ v názvu rubriky máme na mysli porevoluční, tzn. vybíráme z autorů, jejichž tvorba má těžiště v období po roce 1989.
O co se opřít
Kam zahnout když se rozpršelo na konci
ulice
Ještě že dálky zůstávaly dálkami
Stárnoucími ostrovy
Chtěl jsem se jen kolébat jako koráby
Zaprášené ale trpělivé klíčové dírky
Mohly by to být i zrezivělé čluny
Kulisy rozprodávané na metry
Nebo vajíčka plná likérů
Tak dobře: Rozbalte mě
Krajiny už ničím nepřipomínají malé dítě
Hádanku plyšové zahrady
Dnešku
Představa obrazu
Je stejně malá nebo velká
Podle toho jak ostrý je sekáček na maso
Kdo ví už nic nečeká
V křoví je právě to co tam má být
Svázané otýpky mraků
Jako by mělo zase pršet ve tvářích těch
které jsme nechali odletět
Protože nemají drobné odkládají účesy
Už i úsvity
Jedni se radují z vítězství
Druzí přemýšlejí o tom jak co nejdéle
zůstat nezvěstnými
Jak vyjít z módy a nepřestat se divit
Dívej se jen do modré
I spalničky mají své dny
Ještě jednou
Potleskem
Nebo jen napříč
Vůně parfému hned vedle uschlého listí
Blíží se tmou záclon
Drnčí loktem jako by se neměla kam
posadit
Pláště doktorů jsou už narychlo
počmárané
Příštím zraněním
Jen kolik zouváků je ve všech obrazech
Až to bude mramor
Setkáme se ve starožitnictví
Nenápadném jako kapky v koutku oka
Na jeden výslech je toho až až
Flaubert ji oslovoval Drahý mistře
(Aleně N.)
Z dekalků George Sandové stále
vyvstávají krajiny
Třebaže jsou dávno zamčené
Jako některé velmi staré dopisy
Plné vápna jisker a klobouků
Které jsme nestačili ani přečíst
Protože se setmělo a nikdo nebyl tak
oblíben
Aby vylezl z díry a posadil se
Některé ruce jsou tak dlouhé
Že na jejich koncích nás čekají jen další
odjezdy
Nikdo si nemusel přepudrovávat nos
tankovat dřevo ani kreslit
Stačilo rozevřít pohozené knihy a jejich
ilustrace
Prozářily celý sál
Všechny skuliny do nichž jsme nahlíželi
stejně hladově
Jako do talířů číšníků vynášených na
světlo
Jako tlapky nebo bouře
Rozvěšené v protějších oknech
(Barometr na uhlí)