Narodil se 4. července 1945 v Novém Etynku u Jindřichova Hradce. Studoval na FVL a FF pražské UK; v roce 1968 se zúčastnil studentské expedice Lambaréné v Africe. Pracoval v redakci Sešitů pro literaturu a diskusi, poté jako psycholog a úředník; v 80. letech byl zaměstnán v Maroku u firmy zabývající se prodejem strojů k těžbě fosfátů na Sahaře. Kromě poezie se věnuje esejistice, překladu a ediční práci (A. Rimbaud, Vysoká hra, V. Linhartová aj.). Žije v Praze. Kritik Jan Suk nad jeho sbírkou Trhlina napsal: „Trhliny, průrvy, díry, otvory vně (i dovnitř) jsou v Topinkových filozofických, expresivních a experimentálních textech a košatých strukturách zároveň symboly hraničních území, prostupné či neproniknutelné brány mezi tím, co je, a tím, co může být, co se může rozvírat do jiného světa stejně jako do prázdnoty.“
Bibliografie: Utopír (Mladá fronta, 1969), Krysí hnízdo (Mladá fronta, 1991), Vedle mne jste všichni jenom básníci (Trigon, 1994), Trhlina (Trigon, 2002), Hadí kámen (Host, 2008).
Komu tomu dám
Ráno co ráno čekám na přílet havranů
Přilétají
Prosvítají
Hvězda zamrzá
Dotýkáš se dotýkám
zvolna si zvykám
na prázdno
Sem tam zakřupe sníh
Svítá
Kůže prosvítá
mezi křídly
světlo zašustí
Probouzíš se
Rozpouštíš
tmu na jazyku
jen tak
ze zvyku
Světlo v hrsti
mezi prsty
přetéká
Kolena blízko
Oči hluboko
Nejdřív oči, rty, dlaně
Oči o něco blíž
Pramínek světla mezi prsy
klouže po jazyku
rozpouští rty
Polykám
až se zalykám
pronikám
dolů, hluboko dolů
jak nejhlouběji to až jde
Pod kůži, za kůži, za oči, skrz
Slyšíš? Zas to křuplo
Křídla havranů
protrhla oblohu
Ostré světlo
A pak už nic
A pak už nic
(Trhlina)
Pozn.: Slovem „současné“ v názvu rubriky máme na mysli porevoluční, tzn. vybíráme z autorů, jejichž tvorba má těžiště v období po roce 1989.