Patrik Linhart

Narodil se v roce 1973 v Duchcově. Vystudoval ekonomické inženýrství na UJEP v Ústí nad Labem. Vystřídal několik zaměstnání, dnes ve svobodném povolání. Žije v Teplicích a Duchcově. Jeho umělecký potenciál zahrnuje poezii, prózu, dramatické texty, publicistiku, kresbu, performanci, filmové i divadelní herectví a všestrannou mystifikaci. Vydává časopis Dekadent geniální a provozuje vědecké studio Stará milenka. Jako klíčové pro své rozsáhlé dílo uvádí rodiče: „Rodiče jsou moje oblíbené téma. Mámoš ve mně po šílených peripetiích a piplačkách vypěstovala lásku ke kraji, k horám, k hospodám, k malířství a k sobě. Otec, zvaný Ti, jehož záliby jsou značně nebohémské, a dalo by se říci, že je nejen filatelista, ale samosebou i puntičkář, mě přivedl ke grafům, tabulkám, seznamům, stolnímu hokeji a pindíkům. Oba společně pak k hororům a Sherlocku Holmesovi.“ Bibliografie: Čítanka český Jazyk (pod pseudonymem Pavel Jazyk; Velarium, České Budějovice 1998), Měsíční povídky / Opárno (Votobia, Olomouc 2003), Pro cizince na cestách (Kapucín, Duchcov 2003), Divadlo Rausaplaus (pod pseudonymem Pavel Jazyk; Větrné mlýny, Brno 2005), Napsáno v trenýrkách (Protis, Praha 2006).

Okno
Na okno klepe mi neznámá ruka
je tma a bojím se otevřít
kdo venku prožívá taková muka
nevím a nechci se dopídit

Až za světla otevřu okno
neboje se koprolalických přízraků
které by análem šeptaly:
Strhni ty záclony ať vidíš oblaků

neboj se přiblížit – vylez až na římsu
roztáhni půjčená bez peří křídla
bez chvíle rozpaků rozleť se do kraje
jehož tvar slibuje dostatek jídla

Vzal jsem všechnu naději
Vzal jsem všechnu naději
kolik mi jí ještě zbylo
že s vahou půjdu dolů
o šedesát jedna kilo

Život skončil
a tu je třeba začít:
okno, urna
jméno – to musí stačit

Moji draci
Chci aby moji draci
odfrčeli na matraci
Chci aby si lidé dobří na zemi
podali ruce pokryté ekzémy

Neboť jsme vrazi z lepenky
otcové griotky
mrtví už jenom tím
tímhle stoletím

Rudé války
V krvi psal jsem krví
poslední sbohem zemi a tobě
my byli jsme na to hrdí
že zvedli jsme oči podlité krví

a s prvním výkřikem obnažili paže
My utíkali jako prví
za námi – koberec posetý krví
odvíjel se pozpátku a lítost pozdní

nebyla nic platná, my krví
byli posedlí – my svatí
Jalová hesla líbala mraky
my zatím čekali až nocí dozní

očima jsme hledali
kde nepřítel
tvář k polibku nastaví
Byla tma kropenatá krví

u řeky světlušky
já nad ohněm s vuřtíky
chtěl jsem ti sáhnout na rtíky
mlaskavé rtíky spodní

A v tom byla revoluce
sexuální a s krví
neboť tento den
byl tvůj prvý

Takoví jsme byli hrozní

Připravil

Přidat komentář

1 komentář u „Patrik Linhart