Martin Kavka: Čeština na šikmé ploše

O angličtině se říká, že její bohatá slovní zásoba je výsledkem procesu, jemuž bychom v odlišném kontextu mohli říkat bastardizace. Vedle řady slov s germánskými kořeny totiž nabízí duplicitní verze přejaté z francouzštiny. Čeština prošla obdobným procesem, ale úplně jinak. V době obrození byly germanismy považovány za zločin, zatímco dnes působí jako pikantní a potřebné koření.

Ne vše v našem jazyce je ale vyřešeno elegantně. Základní školy zahlcují mozkovou kapacitu školáků balastem, který buď v životě nebudou potřebovat vůbec, anebo by se dal optimalizovat, třeba nějakým zlidštěním pravopisu. Souběžně se rozevírají nůžky mezi psaným a hovorovým jazykem. Spisovná čeština působí jako přísný skanzen, za jehož plotem vládne anarchie. Jedná se o jevy, které lze řešit nějakou regulací, anebo si za to můžeme sami, protože tak mluvíme? To je téma následujícího rozhovoru s Martinem Kavkou. Ten je mimo jiné tvůrcem online slovníku neologismů Cestina20.cz a též spoluautorem knihy Hacknutá čeština, neortodoxní slovník dnešní mateřštiny.

Čím dalším jste ve svém životě prošel?

Dlouhá léta jsem byl sportovní novinář, spoluzakládal jsem redakci Sport.cz, pracoval jsem jako produktový manažer v Centrum.cz. Dnes jsem hlavně lektor srozumitelného psaní, vytváření textů s AI a sloužím jako poradce v efektivní komunikaci úřadů i neziskovek.

foto: Vojtěch Vlk

Takže český jazyk je vaším pracovním nástrojem. Nezasloužil by si nějakou reformu? Třeba i proto, že kolem sebe vidíme řady talentovaných jedinců, jimž ale dělají problémy určité drobnosti české gramatiky. Přitom to nejsou žádní burani, ale lidé s tvůrčím a originálním myšlením. Chybu vidím spíš ve školství a pravidlech než v nich samých. Neměla by tedy naše jazyková autorita přiznat, že i ona je součástí problému, a tu reálně existující formu češtiny legalizovat?

Souhlasím, že by se mnohé dalo zjednodušit. Rozdíly mezi mluveným a psaným jazykem se zvětšují, data z Českého národního korpusu ukazují, že 9 z 10 lidí řekne „bysme“, ale napíše „bychom“. Problém ale nevidím v jazykových autoritách. Ty situaci sledují a jazyk spíš popisují, než aby ho regulovaly. Hlavní problém jsou z mého pohledu samotní uživatelé. Češi jsou v tomto směru extrémně konzervativní – berou jazyk jako posvátnou krávu, na kterou se nesahá. Čím jsme starší, tím silněji lpíme na tradici a máme pocit, že jakákoliv reforma by mohla všechno zničit.

Rozdíl mezi spisovným a hovorovým, nikoli tedy slangem, nabývá absurdních rozměrů. Dokonce vznikají mezistupně: jeden jazyk pro tištěná média, poněkud volnější verze pro rozhlas, a hovorový jazyk. Zaregistroval jsem váš vstup v Českém rozhlase, kdy jste řekl „ty nová slova“ místo „ta“. Ptám se znovu, nemělo by se to legalizovat?

V mediálních vystoupeních se raději nedržím spisovné formy, je mi v tom volněji a svobodněji. Nejsem akademik a můžu mluvit tak, jak je pro mě přirozené. Přirovnal bych to k oblečení. Jsou situace, kdy si člověk oblékne smoking a jde na Pražský hrad a tam dodržuje i jazykové standardy. V běžném životě, včetně médií, si klidně obleču džíny a tričko. A když jdu do médií jako zástupce slovníku Čeština 2.0, který hledá nové a slangové výrazy, mluvím hovorově, nespisovně.

Specifikum představují přepisy kulturních jevů, hudebních stylů. Pravidla připouštějí jazz i džez, ale jen bendžo, raper a nikoli rapper. Nejednotnost samozřejmě

O angličtině se říká, že jej . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář

sinekfilmizle.net