Mater speciosa: Jean-Gaspard Páleníček

překlad Ivan Matoušek ve spolupráci s autorem, Revolver Revue 2022

S chutí uvažuji nad českými filmy, jak bych je asi vnímal jako cizinec. Sbírka Jeana-Gasparda Páleníčka umožňuje zažít takový experiment – nebo spíše vystoupení ze své zkušenosti – v poezii. Autor je Čech i Francouz zároveň, sbírka ostatně vychází francouzsky a s českými překlady. Páleníček roky působil v Českém centru v Paříži, odkud nedobrovolně odešel, ačkoli vyhrál výběrové řízení na vedení Centra. Kauzu a jeho vztah k ní může čtenář recenze najít jinde (například i v Revolver Revue), šlo o personální podraz, který mu změnil život, ale Páleníčkův nadhled je z jeho komentářů zřejmý. A úzké propojení s českou kulturou rovněž. Takže jak to je? Napsal tu sbírku Francouz – nebo Čech?

Samozřejmě, lokality některých textů jsou jednoznačně francouzské. A nelze přehlédnout kořeny Páleníčkovy poezie, jež jsou ve vstřebané a zažité tradici. Mně osobně napadli jako předchůdci třeba Rimbaud nebo Apollinaire, rozeznatelný je obecně onen proud francouzské avantgardy, kterou si mezi válkami tak láskyplně přisvojila avantgarda česká.

A pak jsou tady témata básní. Páleníček totiž staví na vlastní intimní zkušenosti – partnerské a rodičovské. Jeho momentky z osobního života mají přesah, pojednává zásadní momenty lásky i smrti. Ovšem neokázale, tak trochu zastřeně. Zdá se, že jeho kulturní erudice mu umožňuje vidět osobní témata v kontextu obecných příběhů. Páleníčkův autorský subjekt je přiznaně „jeden z mnoha“, neromantický, reflektující, což je osvěžující. Sbírka je ostatně vybavena i ústřední delší skladbou, jakýmsi groteskním scénářem plným ironie vůči kulturnímu provozu. Snaha o antiiluzivnost přináší i výrazy, které nezapadají do básnického arzenálu – třeba slova „hloupý“ nebo „blbec“, které ovšem posilují důvěryhodnost textů.

Asi jen málo básnických sbírek bude končit tak povzbudivou výzvou, jako je ta Páleníčkova: „Chceš abych ti přišel na pomoc? / Jsem připraven.“

Titul je funkční záhadou, protože čtenář může uvažovat, kterou matku má autor vlastně na mysli. A možností je samozřejmě víc.

Český překlad vytvořil Ivan Matoušek ve spolupráci s autorem, čímž vznikl pěkný příklad pokračující česko-francouzské vazby. A kniha je sličně vydaná, včetně pozoruhodné obálky Viktora Karlíka. Knížka pro radost. – Takže jak, Čech nebo Francouz? V sepětí obojí.

 

Přidat komentář