Michal Šanda

Kde sehnat kobylku? Oskar prošmejdí dům a najde lecjaký hmyz, třeba za komodou pavouka. Nakonec ho napadne spásná myšlenka: předložka u krbu se přeci huňatostí podobá trávníku. Během chvíle tři luční koníci cvrkali v krabičce od sirek a Oskar mohl vyrazit do příborníku na pstruhy.
9_Michal_ŠandaPři chytání na třepanou je potřeba zručnost a háček zapíchnout pod krunýřek do úzké mezírky u křidélek, aby kobylka zůstala čiperná a skákala a zadními nožkami bušila do příborů. Stříbrné cinkání vyprovokuje pstruha ukrytého kdesi v temnotě. Útok přichází znenadání. Pstruh zhltne kobylku a v tůni na potoce se snaží dostat do bezpečí mezi kořeny. Tady si to namířil mezi vidličky. Bacha, aby se na některou nenapíchl, potom by nešel vylovit. Rybaření v příborníku je záležitost pro fajnšmekry; při něm se ukáže, co rybář skutečně umí.
Oskar pstruhův vidličkový manévr odvrátil.
S čím přijdeš teď, starý brachu?
Následoval úprk mezi nože. Sem už vůbec nemohl Oskar pstruha pustit! Přeřízl by mu vlasec jedna dvě.
Tři.
Čtyři.
Pět.
Vteřiny ubíhají. Oskar utáhl brzdu navijáku na doraz. Od toho okamžiku se musel spolehnout na pružnost prutu. Neživý nástroj ožije energií. Na druhém konci vlasce pstruh zápasí a cloumá prutem sem a tam.
Další výpad mezi vidličky. Po něm pstruhovi došly síly. Oskar si namočil ruku, aby nepoškodil drobné pstruží šupinky, sáhl do příborníku a teď si svého soupeře mohl prohlédnout zblízka: potočák, měřil 45 cm.

Hodiny na krbové římse ukazovaly 11: 52. Za osm minut si musel Oskar vzít penicilin. Času bylo zatraceně málo a kam jinam se logicky při nedostatku času vypravit, než do hodin? O tom bude uspěchaná kapitola.
Uvnitř tikal důmyslný mechanismus; velké kolo se sotva pohnulo, přitom to nejmenší makalo jako čamrda. Byly to starožitné hodiny s kyvadlem, co se natahovaly klíčkem. Žádná baterie. Na podívání zajímavé, ale chytání Oskara zklamalo. Nahodil a hned musel ve zběsilém tempu navíjet, než ozuby kol do sebe zapadnou, jinak by mu wobbler rozdrtily. Bůh ví, jestli v hodinách vůbec byly ryby. Rybaření chce čas, jenomže ne čas hodin. Při rybaření se na čas na hodinách nehledí. Proto se čas strávený na rybách do života nepočítá.
V hodinách zacinkalo. Bylo poledne.
„Ano,“ zvolal Oskar, aby předešel mámině otázce, jestli si už vzal prášek.

Cibulákový servis je revír jako stvořený pro zamilované. Šálky tvoří soustavu romantických tůní pospojovaných navzájem se dotýkajícími oušky. Po nich se dá přecházet od jedné tůně ke druhé a odsud třeba přes konvici na čaj na břeh omáčníku. Oskar si v něm myslel na cejny.
Mělo to ovšem drobný zádrhel. Cibulákový servis se používal při slavnostních příležitostech a mimo svátky a narozeniny platil zákaz vzít si z cibuláku třeba talířek na tlačenku s cibulí. Naštěstí dneska máma odešla do práce. Na mikrovlnce nechala přilípnutou cedulku, aby si Oskar k obědu ohřál rizoto. Příjemná náhodička! Do rizota dala zeleninovou směs, ve které byla kukuřice. Oskar si vzal pár žlutých zrnek s sebou a vydal se do cibulákových tůní. Pro změnu si chtěl vyzkoušet houpačku.
Omáčník obklopovala bizarní krajina z cukřenky, slánky, dózy na párátka a kalíšku na vejce. Za ní se rozprostíral mokřadní máselník s mlékovkou a nejhlubší tůň, džbánek. Jediným suchým místem byl prolamovaný porcelánový košík. Bizarnější krajinu aby pohledal. Sotva se Oskar zorientoval, zašuměl vítr ve větvích svícnu a ozvalo se hřmění. Spustila se průtrž, provazce vody bičovaly hladinu omáčníku. V takových chvílích jde rybaření stranou. Schovat se nebylo kde. Oskar se musel vrátit, a to fofrem. Prásk! Do ouška spojujícího omáčník s šálkovými tůněmi, kde prve balancoval a šinul se po krůčcích, aby po mokrém porcelánu neuklouzl a nezahučel do tůně po pás, udeřil blesk. Oskar zvedl prut nad hlavu, jako hromosvod.
No tak mě zab, že rybařím v mámině cibuláku!

Přidat komentář