Miroslav Černý

Miroslav Černý se narodil v Opavě, kde i žije. Po maturitě absolvoval anglistiku a bohemistiku na FF OU v Ostravě a FF MU v Brně. Kromě řady odborných textů vydal čtyři sbírky poezie (Krajina v samotách slova, 2005; Kámen Kondora, 2007; Runová haiku, 2010; Karavansaraj, 2014) a dva cestopisy: Africká pohlednice (2009) a Pátá rovnoběžka (2011). Do češtiny přeložil Ságu o Hervör a králi Heidrekovi Moudrém (2009), soubor indiánských mýtů a legend Poselství prachu (2013) a tzv. Gutaságu (2014). Edičně se podílel na přípravě vydání souborného díla významného českého anglisty a jazykovědce Jana Firbase. S úspěchem se zúčastnil několika literárních a překladatelských klání (Literární soutěž Františka Halase, Cena Miroslava Ivanova, Soutěž Jiřího Levého). V roce 2014 byl nominován na Drážďanskou cenu lyriky a ukázka z jeho tvorby byla zařazena do antologie Nejlepších českých básní.

* * *

cernyna počátku i konci
údajně panuje chaos
a společně s ním
tvrzení matematiků
že je součástí řádu
na vyšší úrovni
nám dosud ne
dostupné

NĚKDY STAČÍ

navlíct si kabát vyuzený kouřem
v kapse nahmatat kus keprnické ruly
promnout ji v dlani
potěžkat a několikrát vyhodit
proti slunci
mhouřit při tom oči
a pojídat vítr jako by to byla
ovocná roláda

někdy úplně stačí
šourat se ospalými Oderskými vrchy
s sebou jenom slaninu
a zavírací nůž
kterým kdysi děda rouboval třešně
myslet na to
že „stromy“ se rýmují s „promiň“
a že některé štěpy
jednoduše nevzejdou

vždy se najde povolená laťka v plotu
cesta ze zahrady do světa za ní
zavoní po špeku
o boty se otře přítel
co pomůže označkovat
nový claim
někdy to může i stačit

NÁVRATY BEZ KONCE

mé návraty domů
neberou konce
stále se dějí
jako letokruhy stromu
životem v kruzích
větvím se k ní
k naději

H+H
není nad to vybrat si
příhodné místo k životu
i k smrti
není nad to obydlovat
prostor mezi hospodou
a hřbitovem

TOUHA

vždy jsem toužil po životě
na cestě
ovšem s kořeny pěvně vrostlými

do jednoho místa
štěstí jsem poměřoval
počtem roků
strávených v exotických zemích
a metry piv
vypitých
v té samé hospodě

byly doby
kdy jsem nepřemýšlel
o práci a přátelství
pro mě znamenalo víc než láska
některé věci
se změnily jiné přetrvaly
a ještě jiné překlenuly
dávný rozpor
který jim byl omylem
přisouzen

„zaměř se na sebe a druhé
nech koňovi“
řekl mi kdosi v dobré víře
jenže neměl pravdu
život je touha
a touha Saussurova šachovnice
a Shakespearovo jeviště
v jednom
brepty radím střílet

PROMĚNY

dojít na konec světa
z toho co zbylo
uplácat
sněhovou kouli
svrhnout ji přes okraj
a doufat
že někde tam dole
jsou jiné světy
houštiny sítí
a těhotných forem
které zachytí smotek
zamrzlé vody
a pak jej na dně
promění
v bláto
slovem vyzvané
zpět nahoru k hladině
k té černé hladině
za níž
vždyť víš…

Přidat komentář