Naomi Woodová: Na druhou světovou válku jsem alergická

Román Hra s tajemstvím britské autorky Naomi Woodové (přeložil Lukáš Novák, vydalo nakladatelství Akropolis) vypráví o extatickém formování moderního umění – a individuálních osudů. Začíná na počátku dvacátých let dvacátého století ve výmarském Bauhausu. Tedy v avantgardní škole, která spojovala umění, řemeslo a architekturu. Až do nástupu nacismu. Šestice studentů, včetně Charlotty z Prahy, podstupuje neortodoxní výukové a formativní metody. Zároveň ale prožívá příběh lásky, rivality i osobního selhání a neodčinitelné viny. Je vyprávěn z perspektivy někdejšího studenta Paula, po desítkách let, kdy už dávno žije v britském exilu. Naomi Woodová je například autorkou románu o „osudových ženách“ velkého romanopisce Paní Hemingwayová (česky 2014), učí kreativní psaní na vysoké škole v Británii. Do Prahy přicestovala představit svůj román Hra s tajemstvím na Svět knihy. České vydání má tu zvláštnost, že na obálce je motiv převzatý z novátorských textilií Otti Berger, jedné z předloh Charlotty.

 

Zajímáte se o střední Evropu? Vaše kniha se odehrává například ve Výmaru a má i pražskou linku, je to jen náhoda?

Když jsem dokončila svou druhou knihu Paní Hemingwayová, zašla jsem do londýnské galerie Barbican na výstavu o Bauhausu. To téma mě zajímalo, ale jak vypadal tamní studentský život, to jsem si nedokázala představit. A pak jsem uviděla fotografie studentů v bláznivých kostýmech z Kovového bálu – byli převlečení za auta, za příbory… Očividně si to nesmírně užívali, ta radost z nich doslova vyzařovala. Při psaní románu jsem ale chtěla ukázat také onu temnou stránku přátelství, lásky a radosti, jak už to romanopisci dělávají. V mém příběhu měl být i motiv soupeření, které se odehrává i v lásce. Zkrátka, nechtěla jsem psát o Německu dvacátých let, ani o střední Evropě, ale o Bauhausu. Přitahovala mě doba dvacátých let.

Ve vašem příběhu se objevují kontrasty – světlo, stín, vysoké umění a kýč… Vedle avantgardního Bauhausu jste popsala i malířskou výrobnu kýčů, které se daří velice dobře.

Pokud by to mělo působit tak, že když experimentujete, nikdo si vás nevšímá, ovšem když nastoupíte do dílny, kde sekáte kýče ve velkém, máte úspěch, bylo by to poněkud depresivní. Řemeslná tvorba ale má svou přitažlivost. Také jsem napsala pár dětských knih na zakázku a připadala jsem si, jako bych skládala puzzle. Díky tomu, jako byly ty texty zredukované, vznikaly snadno, bez námahy. Lišilo se to od opravdového autorského psaní, které někdy není ani trochu komfortní – když srovnáte první náčrt se svou představou, jak by to mělo vypadat. Studovat na Bauhausu znamenalo, že člověku neustále říkali, že není dost dobrý a že na sobě musí zapracovat. Muselo to být vyčerpávající.

 

Ta dechová cvičení a vyholené hlavy, které popisujete, to se skutečně odehrávalo?

Na Bauhausu je zajímavé, že začínal jako velice esoterická záležitost. Zprvu se osobnosti Bauhausu zajímaly o spiritualitu, o tělo jako zdroj síly a produktivity, to je přitahovalo víc než nějaké umění vytvářené mozkem. Tak vypadalo až pozdější období, které probíhalo už ne ve Výmaru, ale v Desavě – období modernismu, laboratoří, v nichž bylo všechno čisté, všechno vkusné. Tak jsem si Bauhaus nejdřív představovala. A najednou jsem narazila na vegetariánství, pojídání česneku ve velkém…

 

Profesoři Bauhausu, které popisujete, mají reálné předlohy?

Po Paní Hemingwayové jsem nechtěla napsat další knihu o skutečných lidech. Mám dvě děti a toužila jsem sice znovu všechno věrně popsat, jenže ono je to vyčerpávající, i proto jsem začala snít o vytvoření vlastních postav. Zrodila se šestice studentů Bauhausu, konstelaci doplnili malíři Paul Klee, Vasilij Kandinskij, Johannes Itten a Josef Albers, ti skuteční umělci, kteří se v románu pohybují. Jednu věc jsem ale zfalšovala, rozhodla jsem se, že škola bude mít jen jednoho ředitele, po celou popisovanou dobu, aby to čtenář dokázal vstřebat. Pro období třinácti let tam mám jedinou postavu.

 

Takže onen ředitel vznikl z více skutečných postav?

Je to hlavně architekt Walter Gropius.

Román Hra s tajemstvím britské autorky Naomi . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář