Nathan Cowdry: Náraz

Trystero 2022 překlad Martina Knápková

 

Ten komiks dvaatřicetiletého Brita Nathana Cowdryho je divný hned od začátku. Prostě náraz. Undergroundový, alternativní, experimentální. Divný, neurotický, temný. Na obálce krásná holka, trochu typ Lolita, trochu jako z mangy, jemné rysy, ale celá poškrábaná a oči namalované jako dva tunely rovnou do pekla; v náručí drží zamračeného psa, žlutohnědého voříška, co připomíná vzdáleně Punťu z dílny Reného Klapače – a za ramenem se jí schovávají oživlé kalhotky, kus bílé látky s růžovou mašlí, ale taky s rukama a nohama a pořádně nevraživým, zlověstným výrazem ve tváři. Ta kresba je sice navenek infantilní, místy vyloženě neumětelská, jenže klasickou lyriku dětství tady obratem narušují dost nepříjemné, agresivní motivy a bizarní příběhové digrese.

Pokud jde o dějovou linku toho příběhu, rozepsaného a rozkresleného na nějakých sto třiceti stránkách, je celkem jednoduchá: zpovykaná holka, která nepřekonala, pokud jde o její mentální vývoj, ani orální stadium, pašuje ve svém psisku drogy z Kolumbie do Anglie. Nakoupí, narve to zvířeti do chřtánu, a šup na éro směr Londýn. Jenže jednou tenhle byznys nevyjde, letadlo zahučí do pralesa – a přežijí jen oni dva: Denton a Rosie. A s nimi ty neskutečně protivné a zlovolné, a zřejmě nesmrtelné spoďáry. V hlubině pralesa chytne Rosie horečku dengue a kalhotky neváhají vytahat z Dentona všecky vnitřnosti, jen aby se zmocnily toho balíčku „kokeše“, co do sebe ukryl jako do živého sejfu; pro dvě třetiny zúčastněných to najednou vypadá zle. Jenže finále je otevřené. Minimálně pro druhý, a klidně i pro třetí díl.

Co je ale pozoruhodnější než dějová linka, jsou ty motivy a digrese. Cowdry do komiksu nasypal jednak zmíněnou divnost, všecky možné tělesné a sexuální aberace, zvrácenosti a úchylárny dneška i včerejška – a jednak cynickou, výsměšnou kritiku novodobé hyperkorektnosti, té nechutné, fašizující ideologie, která se chce z fleku vyvázat z veškeré krutosti staletí euroamerického kolonialismu, a tak maže, škrtá a gumuje, přikazuje a zakazuje, jak si právě kdo vzpomene, jak se komu hodí. Takže tady máme v řadě detailní záběr na močící nahotinku, psíka, který zuřivě masturbuje nad extrémním pornem, zrůdnost zvanou kulturní apropriace nebo počítačovou hru, kde je každý „komoušský mozek“ vystřelený z hlavy označený za „humanitární zásah“. Kam se hrabe křesťanství a ti jeho misionáři…

I když – novodobými misionáři to v tomhle albu vlastně všecko začíná. Jejich svatbou v „srdci temnoty“, kam ti dva kdysi přijeli, aby „šířili slovo našeho pána Ježíše Krista“, a teď se tam dojati nad svou nekonečnou dobrotou vracejí, aby navěky spojili své životy. Jenže v lese nenajdou svou první tělesnou lásku, ale cizí smrt: ukřižovaného a vyvrhnutého Dentona. Divoši jsou v tom samozřejmě nevinně, ostatně jako vždycky. Do ničeho se nemontují, a když je třeba, zachrání i polonahou bělošku ve spárech smrtelné horečky. Když se Rosie vzpamatuje, na okamžik zaváhá: jestli s tou naší dekadentní, zvrácenou civilizací vážně není něco špatně. Dopadne to sice jinak, ale právě tyhle obraty a zvraty, důrazy a nárazy Cowdryho komiksu nesmírně sluší. Určitě víc než hrdince ty oživlé nenávistné spoďáry. Vyrobené mimochodem v Číně…

Přidat komentář