Ten komiks dvaatřicetiletého Brita Nathana Cowdryho je divný hned od začátku. Prostě náraz. Undergroundový, alternativní, experimentální. Divný, neurotický, temný. Na obálce krásná holka, trochu typ Lolita, trochu jako z mangy, jemné rysy, ale celá poškrábaná a oči namalované jako dva tunely rovnou do pekla; v náručí drží zamračeného psa, žlutohnědého voříška, co připomíná vzdáleně Punťu z dílny Reného Klapače – a za ramenem se jí schovávají oživlé kalhotky, kus bílé látky s růžovou mašlí, ale taky s rukama a nohama a pořádně nevraživým, zlověstným výrazem ve tváři. Ta kresba je sice navenek infantilní, místy vyloženě neumětelská, jenže klasickou lyriku dětství tady obratem narušují dost nepříjemné, agresivní motivy a bizarní příběhové digrese.
Pokud jde o dějovou linku toho příběhu, rozepsaného a rozkresleného na nějakých sto třiceti stránkách, je celkem jednoduchá: zpovykaná holka, která nepřekonala, pokud jde o její mentální vývoj, ani orální stadium, pašuje ve svém psisku drogy z Kolumbie do Anglie. Nakoupí, narve to zvířeti do chřtánu, a šup na éro směr Londýn. Jenže jednou tenhle byznys nevyjde, letadlo zahučí do pralesa – a přežijí jen oni dva: Denton a Rosie. A s nimi ty neskutečně protivné a zlovolné, a zřejmě nesmrtelné spoďáry. V hlubině pralesa chytne Rosie horečku dengue a kalhotky neváhají vytahat z Dentona všecky vnitřnosti, jen aby se zmocnily toho balíčku „kokeše“, co do sebe ukryl jako do živého sejfu; pro dvě třetiny zúčastněných to najednou vypadá zle. Jenže finále je otevřené. Minimálně pro druhý, a klidně i pro třetí díl.
Co je ale pozoruhodnější než dějová linka, jsou ty motivy a digrese. Cowdry do komiksu nasypal jednak zmíněnou divnost, všecky možné tělesné a sexuální aberace, zvrácenosti a úchylárny dneška i včerejška – a jednak cynickou, výsměšnou kritiku novodobé hyperkorektnosti, té nechutné, fašizující ideologie, která se chce z fleku vyvázat z veškeré krutosti staletí euroamerického kolonialismu, a tak maže, škrtá a gumuje, přikazuje a zakazuje, jak si právě kdo vzpomene, jak se komu hodí. Takže tady máme v řadě detailní záběr na močící nahotinku, psíka, který zuřivě masturbuje nad extrémním pornem, zrůdnost zvanou kulturní apropriace nebo počítačovou hru, kde je každý „komoušský mozek“ vystřelený z hlavy označený za „humanitární zásah“. Kam se hrabe křesťanství a ti jeho misionáři…
I když – novodobými misionáři to v tomhle albu vlastně všecko začíná. Jejich svatbou v „srdci temnoty“, kam ti dva kdysi přijeli, aby „šířili slovo našeho pána Ježíše Krista“, a teď se tam dojati nad svou nekonečnou dobrotou vracejí, aby navěky spojili své životy. Jenže v lese nenajdou svou první tělesnou lásku, ale cizí smrt: ukřižovaného a vyvrhnutého Dentona. Divoši jsou v tom samozřejmě nevinně, ostatně jako vždycky. Do ničeho se nemontují, a když je třeba, zachrání i polonahou bělošku ve spárech smrtelné horečky. Když se Rosie vzpamatuje, na okamžik zaváhá: jestli s tou naší dekadentní, zvrácenou civilizací vážně není něco špatně. Dopadne to sice jinak, ale právě tyhle obraty a zvraty, důrazy a nárazy Cowdryho komiksu nesmírně sluší. Určitě víc než hrdince ty oživlé nenávistné spoďáry. Vyrobené mimochodem v Číně…