tadam tadam
jedeš nevystrkuješ za jízdy hlavu
už šátrá lokomotivou po nejbližším nádraží
osahej si to, jestli ti to ještě drží
přilož hlaveň básně k čelu a vystřel
jelito, kopyto
na mříži cedule: Nekrmte mou ženu ničím! Vypadá hladově,
ale dávám jí několikrát denně!“
do tmy bude hotovo
otřeš si ruce o nohavice
to nevadí, nic se neděje
s tím si nemusíš dělat žádné
radosti
na plošině mezi vagony zjistíš, co pro tebe život znamená
tadle průvodčí má dobrej spodek
přítraťný pes ani nezvedne hlavu
* * *
báseň, prosím, ať je aspoň trochu trapná
slunci to taky, krouží-li okolo měsíce
nesmírně sluší
to boty nosí tebe
palivo na chlad, marnivá skromnost, klisnička s klišátkem
v odpadkovém koši jednotlivě nahrnuta
všechna tlačítka start
z jejich filtrů to ještě čadí
spodní hák, pomyslná špetka soli
tam u kořínků šmejdí skřítek neklídek
nezapamatuješ-li si jeho jméno
odnese ti to, o čem ještě nevíš, že to máš doma
konečky se třepí:
vydrž to, lásko
pamatuješ?
slibuju
něco ti koupím
přežijeme
budeš mít to triko
obejmeme se před domem
ujišťuju tě
aspoň trochu rozpačitá
kurvik
leoš
uvést ho v život a mít ho na hodinu
k rozhovoru o kůži a povaze
o charakteru naučených heků a chvatů
k předem napařenému výtlaku z pórů vyrudlého pokoje
v němž lotosem a kokosem čpí
antiperspirant-deodorant té předchozí
co platila dole, kreditkou vytaženou opatrně
za růžek gelovým nehtem s třpytkami
té o dvou pubescentních dětech
té se smutnýma očima dštícíma exspirovanou něhu
satelitní zahrady
srkat s ním ezoterický čaj pouštní drak
polpět si na světle svíčky přehozeném přes obličej
že je z třince a chtěl studovat pedagogiku
dvojkombinace, víš, dějepis-občanská nauka
vyslechnout předem vzdanou žádost o piko
přemýšlet nad obsahem toho příručního kufříku
u vodní postele letištního typu
a celou dobu sedět stydkou kostí na leskymu
na umělém břiše chcíplého leoparda
gorgona dyftýn
nad stolem hrb
na něm zatvrzele černé vlasy babičky z hané
první, druhá, třetí válka, teď
tož děvčico
nad tím životem, co ty vedeš
hned za dveřmi kuličky proti molům
na schodech preparáty meruněk v láku
se štítkem 1981 psaným tvou čtyřletou rukou
svéhlavá nerozlišenost
kde to máš a už jim mysli na věno
gorgona teče z šicího stroje:
hedvábí, atlas, damašek a flauš
batyst, satén, šifon, flanel a brokát
ryps, serž, taft, klot, krep a krul
popelín, mušelín, organtýn a dyftýn
sloupoví mohutných stehen vtesané do židle
polívenka
jsi mrtvola toho, cos měla být
doma nikdo není
doma nikdo není
co uděláš?
gauč zkřehl jak prosincová noha
kliky ztuhly
plotny stěn žhnou
všechny úhly kosé
týž pohled jim věnuješ
škrábeš se pod nosem a na břiše
smutné drobky smeteš se stolu
ve společnosti lepicích papírků
cítíš úzkost a chlad z lednice
kytky k tobě vztahují listy
jako by z tebe chtěly vysát vláhu
pohled do spíže s třemi druhy muk
hlasité spláchnutí
ještě lomozíš do ticha šuplaty
nic nehledáš nadarmo
otvíráš okna od zbytků těch, co odešli
doma nikdo není
kočka!
a tak na ni mluvíš
jenže tvůj hlas zní jako dabovaný
doma nikdo není
něco v chvatu polkneš
ještě teplé boty a rychle zamykáš
jednotná intenzita péče
pípá, tiká, skřípe a bliká
to zvíře v nočním podrostu
zelenou, modrou a žlutou
svítí bezchybná strojová ruka
juno virginiensis stráží za sklem
husím zobákem pruhy žaluzií rozvírá
drobné tělíčko tone bledým oceánem postele
– teplé hnízdo v jízlivě barevném větvoví kabelů
i pohyblivé křivky ovíjejí totem z ubíhajících čísel
kanyla je bránou do těla
nepřetržité sledování základních životních funkcí
plus kamera místo krucifixu nade dveřmi
skrčíme se spolu pod dezinfekční stříškou primářových
půlnočních dlaní
na vahadle polštáře medvěd s korálkovýma očima dokořán
* * *
chodí do chladu chrámu
dívat se na lidi, jak věří
svatý jože plečnik nejsvětějšího srdce páně
pohledem hladí hladiny hlav v lavicích
ještě kousek, in hac lacrimarum valle
a ucítíš, jak se ti cíp roucha otřel o kotníky
a ten závan dechu steklý po zátylku
třeba nebudeš moci popřít
dušičky
světélka ležících
cestičky žulovým mondrianem
přirozeně umělé pouťové květiny
podzimní tlení
listí
stydíme se, ale nemůžeme ho najít
kde je ten hrob
děti poskakují, děti křičí a smějí se
nevadí, že jsem si tu zívla?
netruchlete nad mou smrtí, drazí
z vašich slz po těle mě mrazí
duše do nebe a tělo do hlíny
do srdcí vzpomínky a činy
kde je ten hrob
pohled vtažený žulovými obdélníky
jména
poschovávané pomůcky k obdělávání
před kým?
bolševník řečí
vzpomínáme
s láskou vzpomínáme
vzpomínáme
nezapomeneme
františka amerlingová
vincenc bradáč
rosa liegert
rodina packovských
karel strakatý a daniela strakatá
rodina rezkova – marie vojtěch
manželé homolkovi
josef fila
hřbitov bez čísel, středočeský kraj
kde je ten hrob
vedle polákovejch, pak je tam anna schwartz
a je tam takovej andělíček
na tom hrobě za takovym timtim
a pak ten kontejner u tý nízký zídky
to poznáte, ta svíčka by měla ještě svítit, byla jsem tam dopoledne
to poznáme
svíček desítky, stovky, statisíce
hřbitov jako obloha
to poznáme
tu je ten hrob
teta leží na úpatí velkého vozu
teta leží v oji, s dědou