Ačkoli sebrané fotografické dílo Josefa Sudka (1896–1976) vychází v pražském Torstu už druhým rokem, média si téhle pozoruhodné aktivity sotva všímají. O nedávno vydaném svazku Reklama, snášejícím pod hlavičku víc než devadesát černobílých snímků, to platí rovněž. Přičemž komu jinému z českých fotografů dvacátého století než Sudkovi právem zdvihnout takovýto knižní monument? Projekt, avizovaný a plánovaný od poloviny 90. let a dělený podle žánrů i témat, je nyní zhruba ve své třetině: vyšly díly věnované Sudkovu nejznámějšímu cyklu (Okno mého ateliéru) i jeho favoritním žánrovým polohám (Zátiší, Portréty); na letošek jsou přichystány série snímků z beskydského pralesa Mionší plus svatovítského chrámu na Pražském hradě. Pokud jde o aktuální počin, tj. průřez Sudkovou prací pro reklamu, je to kniha přínosná v několika ohledech. V první řadě seriózností svého zpracování: grafická úprava (Martin Balcar) i tisková kvalita tu cele slouží dílu – podtrhují je a dávají vyniknout klíčovému autorskému důrazu na jemnost a bohatství dopadajícího světla a vrhaných stínů stejně jako na plnou krásu základních tvarů. O řídkém průvodním textu Vojtěcha Lahody se ovšem to samé říct nedá: pouze shrnuje informace, rezignuje na interpretaci i hodnocení zvoleného tematického celku v rámci Sudkova díla – a rovněž na srovnání s jinými, ve stejné oblasti i době působícími tvůrci (přičemž aktivity Jaromíra Funkeho se k takovéto komparaci přímo nabízejí). Sudkovo angažmá na poli reklamy je omezeno koncem 20. let a lety 30., čili zhruba dekádou, ovšem škála jeho námětů a zejména způsobů, jimiž je zpracovával, je daleko širší. Fotograf, nejtěsněji spolupracující s Družstevní prací a její Krásnou jizbou, reprezentovanou v prvé řadě Ladislavem Sutnarem, se v knize představuje jako mistr mírně anachronického realistického záběru, dále bohatě symbolických výjevů, odkazujících k volným inspiracím estetikou surrealismu, i prací ryze avantgardních, sledujících zejména dobově aktuální tendence konstruktivismu a nové věcnosti. Vedle lehce nostalgických snímků zasněžených střech a plání, rozkrojeného jablka a rozlousknutých ořechů či dvojice mužů připíjejících si pivem, najdeme v publikaci fotografie čistě
řazených šálků a podšálků, sklenek a táců z legendárních Sutnarových servisů; důraz na diagonálu plus záběry z nadhledu jinde ustupují fantastickým pohledům do výlohy obuvnictví, na zařízlého kapra či sestavu mlýnků a kafemlejnků, panenek nebo bílých a černých rukaviček. Ale není to jenom výrazová různorodost, plynulý autorův pohyb mezi několika estetikami, co na Sudkově práci pro reklamu zaujme. Je to také spontánnost, s níž fotograf zapomíná vést linii mezi tvorbou zakázkovou a tvorbou volnou. V knize narazíme na několik snímků, jejichž umělecká hodnota, resp. vizuální suverénnost dalece přesahuje hodnotu propagační: záběr v hlavní roli s nakládanými okurkami, kompozice z útržků různobarevných látek, setkání jablka a vinného hroznu na Sutnarově skleněném tácu – to všechno jsou práce, které by snesly vřazení do jakéhokoli Sudkova cyklu zátiší. Ostatně nakladatel k tomu čtenáři/divákovi dává skvělou možnost: svazek Zátiší vyšel v řadě ,spisů‘ Josefa Sudka těsně před svazkem reklamním.