Reiner Stach: Kafka/ Rané roky

Franz Kafka… kolikrát se jeho jméno stalo předmětem afektovaných povzdechů, vědoucných soudů a zasvěceného zdůrazňování vlastní důležitosti…  Sám Franz Kafka je v tom ale nevinně. Takový je alespoň závěr, ke kterému zřejmě čtenář dospěje po přečtení Stachových Raných roků.
Tato biografická kniha je (zdá se až nesnesitelně) podrobným souhrnem všeho, co se podařilo literárním vědcům a historikům zjistit o jistém pražském německo-židovském spisovateli. To, že byl ve své době zastíněn tehdejšími hvězdami literárního nebe, je součástí jeho legendy. K níž patří i ta temná, neméně romantická část: představa Kafky jako jakéhosi netopýra, tuberkulózně pokašlávajícího přízraku pražských uliček.
Jenže, podrobný Stachův souhrn přináší celkem překvapivé zjištění. Umožňuje totiž s Kafkou a jeho přítelem, vykladačem a editorem Maxem Brodem trpět v kanceláři, vydávat se na dovolenou, zkoumat noční pražský život a tak podobně. Literatura nezůstane stranou – kniha pěkně vykresluje rozpornost literárně, sociálně a kariérně zdatného Maxe Broda a jeho introvertního druha. Brod si je jistý, že jeho přítel trpí životem – ale není to koneckonců jen neuróza? Tomuto soudu nahrává popis Franze Kafky, tak jak ho musel vidět sám Brod. Tedy jako člověka, který si s chutí užíval života, pokud mohl. Včetně filmových představení, leteckých přehlídek, kabaretů, plováren a výletů.
Popis oblíbených Kafkových destinací – protože to byl on, kdo kavárenského experta Broda tahal do přírody – souhlasí se známými cíli současných Pražanů. Černošice, Všenory, Mníšek, Davle a Štěchovice… Text zachycuje volnočasové návyky obou mladých mužů dopodrobna. Dozvíme se například, že dávají přednost přírodnímu koupání před organizovaným, takže se směle cachtají někde u břehů Sázavy, jako statisíce jejich následovníků.
Stach pěkně popisuje také Kafkovo upřímné zaujetí pro populární kulturu (například pro kino) a objevně shledává stopy této vášně v jeho textech. Naopak konstatuje, že zanícený čtenář Kafka vynechával celé oblasti tehdejší „vysoké“ kultury: operu, kvalitní divadlo. Užil si představení východožidovského jidiš divadla, necítil ale pozérskou, snobskou potřebu navštěvovat vybrané kusy divadelních scén. I v dospělém věku ho zajímala dobrodružná literatura, zdá se, že si uchoval touhu „stát se Indiánem“. Kafkova přirozenost leckde stojí v zábavném kontrastu s postoji přítele Broda, vlastně daleko konvenčnějšího.
Závěr je celkem jednoznačný: Franz Kafka, člověk s nelehkým vnitřním životem, byl zároveň jako spisovatel zapřisáhlý realista. Člověk trpící světem – a popisující svět. Chápat ho jako magického mystika je jedno velké nedorozumění, které ovšem paradoxně přispělo k jeho slávě. Kafkův přítel Max Brod se v psaní daleko více než on zaměřoval na to symbolické, to tajemné, to s přesahem. Kafka se k pronikavému účinku svých próz dopracoval přes intenzivní deníkovou činnost, vedenou snahou zachytit to jedinečné, co je v každém lidském jednání. Kdybychom ho dnes potkali ve Štěchovicích – jako pečlivě, byť sportovně oděného, zdvořilého, lehce odtažitého manažera z pojišťovny na drahém bicyklu – patrně bychom se s ním bavili spíše o cestování na kole než o pražské mystice. A možná by nás překvapil originálními postřehy o cyklistech…
Stachova kniha přináší mnoho úsměvných podrobností, které Franze Kafku zpřítomňují, jako by to byl náš současník. V jednom momentu ale veškerý jemný humor končí. A to tehdy, když Stach popisuje národnostní pnutí v Praze a v Čechách obecně. Tehdy je jasné, že Franz Kafka, tento schopný úředník ovládající češtinu, byl vlastně ještě osamělejší, než si myslel. A že osudové síly, jež tušil za byrokratickými mechanismy, se chystaly projevit způsobem, který přesáhne sebepronikavější spisovatelskou fantazii.
Kniha Kafka/ Rané roky je první částí trilogie.

přeložil Vratislav Slezák, Argo 2016

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *