Když Thomas Wels oznámil svým dětem v britské nemocnici, že jim konečně bude vyprávět o své minulosti, bylo to pro ně překvapení. Věděli, že jejich otec přišel do Británie z Československa, netajil se ani tím, že pochází ze židovské rodiny. To ostatní si ale nechával pro sebe.
O svém záměru řekl dětem ve čtvrtek a domluvili se, že bude vzpomínat na příští návštěvě, v pondělí. Pak ho ale postihl záchvat mozkové mrtvice, který byl tak silný, že Thomas Wels přišel o řeč. Po jeho smrti otevřeli synové a dcera skříň, jíž přezdívali Černý slon. Našli v ní krabici s rukopisnými knihami, dopisy a fotografiemi, dohromady stovky dokumentů. Jenže – byly napsány v jazycích, kterými nemluvili. V němčině. A v češtině. Bylo to v roce 1984.
Mezi známé Welsových naštěstí patřil překladatel Gerry Turner, jehož manželka Alice byla Češka. Turnerovi poprvé zprostředkovali Ivanovi a Colinovi Welsovým a jejich sestře Tanie příběh jejich rodiny. A Turnerovi také vzali jednu z rukopisných knih z pozůstalosti do Prahy. A protože se přátelili s českým básníkem Zbyňkem Hejdou, při své návštěvě mu ukázali rodinné paměti U Bernátů, sepsané pradědečkem Colina, Ivana a Tanii Šimonem Welsem. Zbyněk Hejda si byl už druhý den jistý, že knihu uveřejní. Do Británie událost oznámil na pohlednici šifrovaným vzkazem: „Šimonovo dítě je na světě“, podepsaným pouze Z. Psal se rok 1988, básník Zbyněk Hejda byl v politické nemilosti a navíc, o židovské historii Československa se v totalitním státě mlčelo. Vzpomínková kniha U Bernátů mohla nejprve vyjít jen v samizdatu. Rodina Welsova se nicméně symbolicky začala vracet do Československa.
Po knižním vydání U Bernátů nyní nakladatelství Triáda vydává další z rukopisných knih z krabice Thomase – Tomáše – Welse. Je to kniha Sancta Familia, již osmnáctiletý Tomáš sepsal v roce 1938 se svým třináctiletým bratrem Martinem. Tito vnuci Šimona Welse ji věnovali rodičům a babičce jako vánoční dárek. Sancta Familia představuje svérázný textový a výtvarný artefakt, který vydání zachovává. Je totiž sepsaná střídavě ve třech jazycích, s dodatkem ve čtvrtém. V češtině, němčině a angličtině zachycuje intimní, všední život jedné pražské rodiny. „Nic v této knize nebylo vymyšleno,“ upozorňují její autoři. A berou nás na výlet do rodinného světa konce třicátých let, kde ledacos zní starodávně, ledacos ale překvapivě současně.
Vyprovodíme staršího syna, který odjíždí do Spojených států, na nádraží, s mladším a s jejich matkou projdeme Václavským náměstím a vstoupíme do automatu Koruna, kde mladší syn dostane „strašnou chuť“ na vepřenku… Na překvapivě zralých kresbách poznáme povědomé pražské budovy a staneme se svědky rodinné pohody i rozmíšek, včetně jedné lechtací bitvy. Na atmosféru doby upozorní scéna, která se odehraje na Můstku. Matka tam potká přítelkyni, s níž začne mluvit německy, což mladšího syna pohorší, protože „na Můstku se má mluvit česky“.
Rodina Welsova pocházela z českojazyčného prostředí. Šimon Wels, autor pamětí U Bernátů, v nich zachytil právě život vesnických, českojazyčných Židů v devatenáctém století. Popsal úřední omezování židovského života, například familiantský zákon, který dovoloval oženit se jen nejstaršímu synovi rodiny. Týkal se ještě jeho rodičů. V Oseku u Rokycan vedl Šimon Wels koloniál, staral se o svou rodinu, dobře vycházel se svými nežidovskými sousedy. Ostatně jeho otec byl schopen vykládat místním Nový zákon a upřesňovat to, co řekl pan farář v kostele.