Co vás vedlo k vydání Ungarovy knihy Chlapci a vrazi?
Vedlo nás k tomu to, že jsme Literární čajovna Hermanna Ungara, už jedenatřicet let. A to výročí jsme právě chtěli oslavit vydáním nějaké jeho knihy. Ta myšlenka dlouho zrála. Ukázalo se, že od něj hrozně dlouho nic nevyšlo, i návštěvníci čajovny se po jeho knížkách ptali.
Pozoruhodným bonusem knihy je doslov Ungarovy vnučky Vicky Unwin, která v něm popisuje svou osobitou cestu k poznání jeho osobnosti a díla. A promítá to do pátrání po historii vlastní rodiny. Jak jste na ni narazili?
Ona se ukázala v Boskovicích už někdy před dvěma lety, jenže jsem se to dozvěděl bohužel s křížkem po funuse. Zrovna jsme ani v Boskovicích nebyli. Přitom je to významná postava, o Ungarovi napsala knihu, vydala vzpomínky jeho strýce, píše o Ungarovi blog, vede jemu věnovaný web… Oslovil jsem ji tedy, a napsala do knihy doslov.
Budete ve vydávání Ungarových knih pokračovat? Co chystáte?
Teď pracujeme na vydání Ungarovy knihy Zmrzačení a hodláme v tom pokračovat, dokud bude chuť a síly, i když předtím jsme vydali maximálně knihy o čaji.
Překlad Jaroslava Bránského působí hodně současně, jak jste toho dosáhli?
Vycházeli jsme z existujícího Bránského překladu, ale Jan Půlkrábek, který měl původně dělat jen korekturu, knihu úspěšně převedl do současné češtiny. Je za tím záměr přiblížit knihu současným mlaďochům, aby ji s ohledem na ten komplikovaný příběh vůbec vzali do ruky. V současné době má knihu v distribuci Kosmas, ale rádi bychom ji dostali i do jiných distribucí.
Jaké jsou ohlasy na knihu?
Ohlasy jsou zatím dobré, vzhledem k tomu, že součástí naší čajovny je malé knihkupectví, můžeme vidět, že kniha zlomila všechny naše dosavadní rekordy. Po letošním březnovém křtu v Boskovicích ve Skleníku se chystáme udělat výstavu ilustrací a fotomontáží z knihy v jedné místní galerii. Výstava by tam měla být ve dnech 1.─20. července 2025.
Tak to se nabízí jako součást festivalu Unijazzu?
Nabídl jsem dramaturgii boskovického festivalu, že bychom do programu přispěli i akcí – spíše povídáním o knize a o Ungarovi než čtením textů, což by mohlo být pro návštěvníky festivalu přece jen trochu moc zatěžkávající při všem ostatním, co na festivalu můžou zažít. A třeba i s DJem. Aby se ukázalo, že Ungar může fungovat i v jedenadvacátém století.