Český literární fond je úctyhodná nadace, která rozděluje již po desetiletí podporu literátům, mimo jiné. Uděluje též každoroční výroční ceny – a hleďme, jak ty za rok 2020 souzní s literárním záběrem magazínu UNI. Letos je získali Miroslav Topinka za rimbaudovskou knihu Vedle mě jste všichni jenom básníci (Revolver Revue) a Rudolf Matys za výbor z celoživotního díla Společný jmenovatel (Torst). O těch jsme psali. Třetí oceněná kniha shrnuje takřka celé básnické dílo Sylvie Richterové, jmenuje se Tajné ohně, a textem o ní tuto trojici v UNI doplníme.
Sylvie Richterová v této knize, skládající se ze tří sbírek, hovoří hned v první básni o „neviditelných jistotách“. Tato dvě slova charakterizují její poezii velmi dobře – ale nejedná se v žádném případě o jistoty automatické, nezasloužené. Verše Richterové zachycují duchovní i pozemské hledání. Přirozeně se v nich odráží její životní pouť s odchodem do italského exilu v r. 1971, kde po desetiletí působila jako profesorka českého jazyka a literatury (a věnovala se převážně esejistické činnosti). Exil je pochopitelně situace rozkolísání vztahů, kulis, stereotypů – i oněch jistot. Exil je ve verších Richterové připomínán jenom náznakem, patří ale do souboru jejího existenciálního tázání se. (Ostatně její poezie vycházela po desetiletí jen v samizdatu či v emigrantských vydavatelstvích.)