překlad Jakub Zítko, Malvern 2024
Zvláštní text. Hlavní hrdina je jasně klinický případ. Dají se na něj navěsit různé sexuální aberace: od sadismu po nekrofilii. Prostě ho to táhne ke konci, přes všemožné nemoci, zneužívání chlastu a další rituální tance – rovnou do mazlavé hlíny uprostřed černé noci. Za poslední hranici. Text je ale zvláštní i svou kompozicí a povahou. Je to psaní jako po výbuchu. Potrhané, paradoxní, nestálé, neurotické. Esej, báseň, pokus o příběhové vyprávění. Sledovat se dá ale i tak dvojí pohyb: vnitřní a vnější. Tím prvním je zmíněná cesta hrdiny, vláčeného mortidem; tím druhým pak španělská občanská válka, jako přízrak, jako skutečnost. Válka je tady nakonec po futuristickém způsobu očistou: těla i ducha. Ne rovnou uzdravením, ale přestupní stanicí. Kam? Georges Bataille (1897–1962), francouzský myslitel a prozaik, napsal ten text v roce 1935. Čili k jeho velkým dílům, kde zachytil ničivou povahu moderního člověka na všech frontách: Vnitřní zkušenost, Prokletá část, Svrchovanost nebo Erotismus.
Petr Sís: Hvězdný posel
Labyrint, Praha 2025
Chlapec a hvězdy – kdyby ten název neobsadil v roce 1956 Jaroslav Seifert, hodil by se aktuálně k novince Petra Síse. Tématem jeho bilderbuchu, původně z roku 1996, je Galileo Galiei. Ten, co podpořil Koperníka, podle nějž není zeměkoule středem vesmíru, ale vesele rotuje kolem Slunce. Pro Galileiho, který experimentoval na přelomu 16. a 17. století nejen v astronomii, ale taky ve fyzice a filozofii, si nakonec přišla inkvizice – a donutila devětašedesátiletého starce své „bludy“ na kolenou odvolat. Teprve v roce 1992 církev uznala, že byla na omylu, že bludy v reálu šířil a šíří někdo jiný. Sísova kniha je tak nejen příběhem, vedeným jemně slovem a obrazem, o průzračném vnímání jednoho génia, ale taky dokladem drtivé patologičnosti jakékoli kolektivní hysterie, a zdaleka nejen náboženství. Taky v téhle publikaci zůstává Sís, ročník 1949, pomalým, lyrickým snivcem, všímavým poutníkem po výjimečných osudech, ultimativním vypravěčem, který tká po svém identitu a paměť – jak světa, tak člověka.
Radim Kopáč