Když v Evropě probíhá válka vyznačující se plošným bombardováním jak vojenských, tak civilních cílů – je možná na čase sáhnout po knize někoho, kdo o věci něco věděl. Německý literární vědec a spisovatel W. G. Sebald (1944–2001) přesídlil koncem 60. let do Británie, protože se nedokázal smířit s německým alibismem ve vztahu k druhé světové válce. V curyšské přednášce Letecká válka zkoumá, jak se v německé poválečné literatuře projevila zásadní dramata: plošné bombardování německých měst Spojenci. A jak je pro něj typické, kombinuje data, postřehy, odkazy a závěry s literárním přístupem.
Jenže přestože Sebald dokumentuje množství svržených bomb a počet obětí, literární ztvárnění nenachází. Pro Británii živořící počátkem 40. let na okraji nacistické expanze bylo plošné bombardování zřejmě jediným nástrojem, jak ovlivnit logiku války. (Bez známek, že by bombardování německé obyvatelstvo demoralizovalo.) Sebald popisuje monstróznost ohnivých sloupů, které tavily vše neživé a živé. A naráží na to, že němečtí spisovatelé takovému obrovskému společnému prožitku nevěnovali pozornost. Přeživší byli často po monstrózním zážitku zvláštně otupělí. A spisovatelé, konstatuje Sebald, se po válce věnovali hlavně tomu, co se dělo s nimi samotnými.
Což výstižně konstatuje na eseji o německém spisovateli Alfredu Anderschovi, který s odstupem důvtipně maskoval své postoje v době nacistického režimu, například účelový rozvod se židovskou manželkou. Až úsměvné je pozorování, jak Andersch ve svých novinářských textech přejímal někdejší nacistický slovník a frazeologii – jenom teď vybízel stejným způsobem k vybudování demokracie… Sebald konstatuje, že Němci si po válce kolektivně zvolili cestu zapomnění. Jakou roli v tom sehrál pocit provinění, to přímo neříká.
Současní ukrajinští spisovatelé se popisu války věnují s nasazením. Jakpak to bude asi u těch ruských? Dočkáme se po válce textů, které budou dokládat, že se v Rusku našli lidé, kteří nepodlehli propagandě? Anebo dojde k dalšímu kolektivnímu zapomnění? V případě ruského vítězství bychom se ruské literatury k tématu jistě dočkali. Podobala by se té nacistické a sovětské.