Trilogie Nikopol a Negalyod. Božský had

 

Trilogie Nikopol

Enki Bilal

překlad Michal Lázňovský

Argo 2021

 

Negalyod. Božský had

Vincent Perriot

překlad Richard Podaný

Argo 2021

 

V edici Argomiks, kterou provozuje pátým rokem pražské nakladatelství Argo, vydali už na tři desítky titulů. Vidět jsou hlavně ty z velké řady. Formát větší áčtyřky. Tady vyšli třeba Manara, Jodorowsky a Moebius, Howard nebo Bunjevac; žánrově vesměs vědecká fantastika, horor, fantasy, ale taky temné psychologické sondování nebo chytlavé hry s různými mytologickými prvky a postavami. Nejnověji přispěli Enki Bilal Trilogií Nikopol a Vincent Perriot titulem Negalyod. Božský had.

Bilal (narozený 1951) má k Česku blízko: žije sice přes půlstoletí ve Francii, narodil se v Srbsku, ale jeho kořen je způli bosenský (po otci), způli český (po matce). Ke komiksovému angažmá ho prý přivedl René Goscinny, ovšem výrazově se jeden od druhého liší skoro totálně: Bilalova pastelová kresba je těžká, temná, depresivní, přesný opak lehké a křehké, skotačivé linky, kterou ožívají Mikuláš & spol. během svých dobrodružství, prázdnin, přestávek, průšvihů apod. Bilal je totálně jiný i scenáristicky: je vědeckým fantastou, dystopickým vizionářem. První díl série o Alkidisi Nikopolovi, muži rozpřaženém mezi minulým a budoucím, vydal v roce 1980 – a situoval do Paříže 2023. Paříže nemocné, zohavené, zmutované, svázané fašistickou diktaturou; města úzkostného, přidušeného, skoro po smrti. Nikopol se jednoho dne zřítí po třiceti letech své hibernační anabáze v hlubinách vesmíru zpátky na Zemi, aby do něj vstoupil rovnou samotný Horus; staroegyptský bůh nebes, slunce a světla, s tělem člověka a hlavou sokola. Horus je samozřejmě nesmrtelný a má v plánu využít Nikopola pro svou „mimořádně rafinovanou pomstu“. A nejen v kulisách Paříže, taky Londýna nebo Berlína.

Podobnou výchozí konstelaci najdeme v Perriotově Negalyodovi. Tady je hrdinou pouštní pastýř, co právě ztratil své víc než stohlavé stádo prehistorické zvěřiny. Rázuje prudce krajinou, v níž se docela atmosféricky míchají prvky pravěku s postapokalypsou. Namířeno má do města, kde chce najít viníka – a dát mu co proto. Dějová linka je i tady banální, poháněná vlastně jenom hlubinným vztekem, ale příběh, respektive oba příběhy ožívají naštěstí i něčím jiným. Zaprvé výtvarně: Bilal nakreslil Nikopola ještě poctivě rukou, a protože barvy za ty dekády trochu vybledly, ten komiks dneska obratem vyvolává vzpomínky: na „Ábíčko“ sedmdesátých a osmdesátých let, na Šorela, Tomana, Kobíka, ale i Neffa a Saudka a jejich Arnala a dva dračí zuby. Vincent Perriot (ročník 1984) pak zase jako by výtvarně z oka vypadl Moebiovi. Takže nostalgie. A proti ní ostré, zneklidňující vize a fantazie: pruhovaný kocour, co dokáže číst myšlenky; autobus, který manipuluje počasí; mašina, co z budoucnosti komunikuje s minulostí. A taky aktuální motivy jako fašistická totalita, nedostatek vody, nezvladatelné nemoci na těle i na duchu. Takže zadruhé dost přesné předpovídání toho, co nás čeká za nejbližším rohem; pokud už to nemáme rovnou doma za stolem.

Naštěstí není pomsta jako pomsta: ty komiksy jsou ve výsledku dost jiné. Enki Bilal je jako vír, dostředivý, stahuje prudce čtenářovu pozornost; Vincent Perriot naopak otvírá prostory, možnosti, je odstředivý. Bilal je psychotický, Perriot snivý a zábavný. První zneklidňuje, druhý uklidňuje. Nádech – výdech.

Přidat komentář