Básník Jonáš Hájek vyniká soustředěnými verši, které plodně kolísají mezi poznáním, paradoxem a humorem. Mají potenciál sloganu – jenže neslouží žádné propagaci. Tak jako v básni Peklo nad Zdobnicí: „V téhle zemi, kde ti nic nehrozí,/ kde střídavě spí rozum a představivost.“ Jako reklama na návštěvu České republiky by to posloužit asi nemohlo, zato nám, kteří zde žijeme, se ty verše dost možná dostanou pod kůži, protože rezonují s naší zkušeností. Jinak tato báseň dovedně kombinuje název konkrétního místa (mimochodem velmi půvabného) s jeho metaforickým významem.
Hájkova kniha představuje vlastně spřežení dvou básnických sbírek. Ta první – Výlet do Schengenu – je svérázným cestopisem, kde řada čísel je věnována konkrétním místům v Praze, a to již v názvech: Náměstí Jiřího z Poděbrad, Palác Flora… A Socha Svatopluka Čecha, která v básníkovi vyvolává další štěpný „slogan“: „Jak říci národ a nepřipadat si přitom divně?“
V básni Herkulova kašna se básník dokonce ocitá v roli průvodce Prahou, nachází fotografii založenou v knize a z každodennosti se náhle spolu s ním dostaneme do sevření (české) historie. Fotografie básníkovi „otevírá oči“, „aby uznal kámen jako společníka“. Po této poněkud svíravé metafoře odkazující na plynutí času, lidskou konečnost, zdánlivou nesmrtelnost předmětů, přichází ironický závěr, kdy se básník má stát „ve svém rodném městě/ dobrým turistou“.
