Je to navenek smutná bilance. Loni vyšlo v Česku zas o trochu míň knížek než předloni a pro letošek prý platí, že lidi v knihkupectvích nakupují taky míň a míň. A nejspíš to nevytrhne ani Dan Brown, jakkoli se jeho novinky za první týden prodalo víc než sto tisíc výtisků; a nejspíš to nevytrhnou ani každoročně ekonomicky nejrentabilnější předvánoční týdny. Ono s tím smutkem není divu: současná globální i lokální politika deleguje ty nejzákladnější úzkosti a strachy do každé rodiny s takovou vervou, že se prostě důrazy a preference přeskupují. Jenže pak si vyzvednete tašku s novými tituly řady Opium poezie – a všecko je jinak! Aspoň na chvíli.
Tu řadu odstartovalo nakladatelství dybbuk před pěti lety. Navazuje ideou na mladofrontovní Květy poezie (1958–2008). Nejnovější svazek má číslo třicet osm. A vyšly ještě dva nečíslované bonusy. To je osm knížek do roka. A jakých! Samý okraj, stín a noc, výlovy z kategorie zatracených a opomíjených – anebo takových, kde by čtenář báseň ani nečekal. Věděli jste, že s veršem byl zadobře filozof Heidegger (sv. 30) nebo romanopisec Solženicyn (sv. 31)? Za zmínku stojí i titul, co tuhle dvojku morálně poněkud haprujících osobností skvěle doplňuje: výbor z díla ruských avantgardistů Sapgira, Cholina a Kropivnického, nazvaný případně Průvod idiotů (sv. 34). Ale řada jde i hlouběji do dějin, třeba k Lewisi Carrollovi (a novému vydání jeho potrhlé skladby Lovení snárka; sv. 33), k jediné dceři v bratrstvu prerafaelitů Christině Rossetti (sv. 37) nebo až ke starořeckému lyriku Pindarovi (sv. 25).
A domácí? Buď připomínky nešťastných, tragických osudů, jako Miroslav Salava (sv. 32) nebo Karel Šebek (sv. 24), anebo kreativní výbory z díla zavržených (S. K. Neumann, sv. 36) a zapomenutých, například Jana Tumlíře (sv. 29), od devětačtyřicátého exulanta, který v Německu, později ve Švýcarsku udělal solidní kariéru na poli ekonomie. Nad vším pak pluje mystický verš D. Ž. Bora (sv. 38). Citací z jeho díla se dá útěšná chvíle, kdy jdou všecky ty úzkosti a strachy, preference a důrazy na druhou kolej, trochu prodloužit: „Vyryl jsem v zemi loď / vztyčil jsem bílý / topol // čekám teď na listí / čekám dnes čerstvý vítr // vyplujeme.“